Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

arcadegeddon banner

 

Zhruba před měsícem se na trh dostala nová arkádová akční střílečka z pohledu třetí osoby Arcadegeddon. Nyní si ji stáhnete pro PC a PS5, zatímco na ostatní platformy by se mělo dostat až příští rok. Tedy, pokud bude hra u hráčů úspěšná. Každopádně jako AA hra má Arcadegeddon nasazenu vcelku rozumnou cenovku od 420,- (PC z Epic Games Store) a věnuje se široce oblíbenému žánru přímočarých, živelných a tupějších stříleček, tedy bez nutnosti více taktizovat a bez možnosti krytí, takže bych o ni strach asi neměl. Ještě před zahráním současné předběžné verze jsem o ní psal zrovínka nedávno. Nyní jsem si ji již dostatečně zahrál jak sám, tak i v online kooperaci ve dvojici a trojici, přičemž možná je až čtveřice hráčů, ale pouze online. Rozdělenou obrazovkou hra nedisponuje.

Ještě pro jistotku zopakuji, že Arcadegeddon je pátý titul velkého amerického nezávislého studia Illfonic, pročež bych ho zkonkretizoval jako arénovou akční střílečku ve futuristickém stylu. Hodně mi svými úrovněmi, často zaměřenými na vertikalitu, připomíná řadu Crackdown. Když se podíváte na banner nahoře, tak ti první dva na středu jsou hlavní hrdinové (vlevo dívka, vpravo kluk), resp. si na začátku hry vybíráte pohlaví a vzhled ve velmi střídmém editoru postavy. Ať už hrajete za kluka či holku, tak se jmenuje vždy stejně jako Plug. Vpravo dole máte vousatého strýčka Gillyho, který vlastní poslední automatovou hernu ve městě Super City, přičemž tu mu chce zlá korporace FunFUNco zlikvidovat. A ta pětice stvoření úplně nahoře je pak výběr z vašich nepřátel, tedy umělých bojovníků, které do strýčkovy hry Arcadegeddon jako virus naroubovala FunFUNco.

 

 

I podle doprovodných obrázků si lehce odvodíte, že Arcadegeddon má takový dost barevný, podivný a futuristický styl, právě velmi podobně jako Crackdowny, který mi osobně moc nesedl. Nejde skorem ani poznat, jestli jsou protagonisté vůbec lidé, resp. některé postavy zcela určitě nikoli. Úrovně snad nahodile střídají jakési futuristické umělé lokace s průhlednými plošinami a klasická prostředí našeho světa, třeba jako tropický ostrov či ruiny starého města. Nepřišel jsem ovšem na to, proč se bojuje právě v takovémto mišmaši, asi si prostě strejda naprogramoval tuto nesourodou gamesku, která sice disponuje jakýms takýms příběhem, ale ten je zcela upozaděn. Jelikož je hra hostovaná na online platformě Amazon GameLift, je postavena pro online kooperaci a má online žebříčky (ty ale ukazují jen prvních 20 hráčů a ani vaše pozice není vidět), tak při hraní musíte být také online. A to i když hrajete sólo!

Až později vyjde balíček funkcí, který dodá i možnost kompletní offline hry pro jednoho hráče. Předběžný přístup by měl prý trvat nejdéle 7 měsíců (finálka by měla vyjít na začátku února 2022), přičemž do té doby se dočkáme minimálně ještě tří velkých vylepšovacích balíčků nových funkcí, jak ukazuje obrázek pod tímto odstavcem. Středobodem hraní je hala strýčkovy herny, v níž začínáte a do níž se vždy po dokončení jedné úrovně vracíte. Hrát automaty sice nelze, ale můžete si zde vylepšovat své dovednosti, nakupovat nové zbraně a nástroje či si promluvit s předáky jednoho z pěti spřátelených gangů, pro které budete plnit různé výzvy. Teleportem se dostanete do strejdovy gamesky a můžete sami, nebo až ve čtyřech začít akční jízdu. A ta je opravdu řádně frenetická, protože protivníci na vás vyskakují doslova ze všech stran a dost toho vydrží.

 

arcadegeddon road map

 

V drtivé většině je vaším úkolem úrovně projít a aktivovat několik protivirových opatření, což obyčejně děláte tím, že určitý čas stojíte ve vyznačeném prostoru a nenecháte se přitom zabít. Případně sestřelujete plovoucí portály. Mno, abych pravdu řekl, nějak mi to jako antivir nepasuje, ale což, Arcadegeddon musíte brát jako odlehčenou bláznivou střílečku, která si s ničím hlavu fakt nepáře. Hlavně u ní moc nepřemýšlet, protože na to stejně v tom masivním boji ani nemáte čas. Hlavní je, že pohyb je příjemně rychlý a plynulý, nechybí zde jednoduchý ani dvojitý skok i sprint, pouze jakékoliv krytí tady nehledejte. Postavy místo dabingu divně žvatlají (to už ty hlasy rovnou stejně mohli autoři nahrát, ne?). Úrovně, zde zvané Challenge, jsou vždy v několika sledech spojené do sebe, takže nestačí splnit zadání jednou, ale rovnou vícekrát v různých lokacích.

Dále nezávazně plníte další drobné úkolíky typu použij desetkrát svoji bojovou rukavici, nebo najdi a otevři pět bedýnek se vzácnou kořistí. Důležité je ale vědět, že jakmile máte tyto úkoly rozjeté, tak musíte dokončit celý ten souhrnný balík úrovní, jinak se vám postup vymaže a musíte začít od začátku. Osobně mi trochu vadí, že zadání je vždy skoro tentýž: nejdříve dojít ke třem, čtyřem ukazatelům směru (to, abyste se trochu prošli) a pak stát či sestřelovat. Blbé je, že než splníte hlavní úkol a otevře se vám portál nazpět do herny, tak se nepřátelé stále a pořád obnovují, a to klidně i přímo vedle vás, takže jsem záhy zjistil, že úplně všechny vykosit prostě nejde. Nicméně také se na ně můžete vybodnout a prostě prosprintovat až ke konečným cílům úrovně a pak rychle skočit do teleportu ven. Ano, také tak jde hrát a tvůrci s tímto úprkem počítali.

 

 

Rád ale dodám, že Arcadegeddon není vůbec frustrující či náročný. Naopak, i když zde často čelíte obklíčení mnoha nepřátel, po úrovních jsou hustě poschovávané bedýnky se silnějšími zbraněmi a v pravidelných odstupech i bezedné automaty na doplnění stupnice zdraví a brnění. Skvělou funkcí je automatická navigace k nebližšímu zdravotnímu automatu, pokud máte málo života. Pro informaci, pokud jsem neprchal na konec úrovně, ale snažil se postřelovat všechny zlořády okolo, tak mi statistiky po konci levelu ukazovaly kolem 50-150 zabití, což jen dokazuje, že Arcadegeddon je opravdu 100% arkádová střílečka. Skvělé jsou i vertikálně vystavěné lokace s plošinkami, které vás rychle vynesou do vzduchu, abyste se dostali na další prostory. Až jsem se kolikrát v té líté řeži střelby na všechny strany a neustálého hopkání do závratných výšek skorem ztratil.

Grafika, postavená na Unreal enginu, není vůbec špatná, i když je okolím docela jednoduchá, ale hlavně hra běží perfektně plynule. Znakem Arcadegeddonu jsou velmi syté až přepálené barvy a taktéž masivní světelné efekty, takže pokud vám tyto světelné excesy nedělají dobře, dejte si na to pozor. Je docela škoda, že vám nasbírané zbraně do nové úrovně nezůstanou. Pouze standardní basebalová pálka a méně výkonná pistole, která alespoň disponuje neomezeným zásobníkem. Lepší zbraně si musíte vždy nejdříve najít – ty pak mají vždy omezené střelivo. Brutalistickou hip hop hudbu jsem okamžitě vypnul, ale hra stále trpí několika menšími nepřesnostmi, jako např. zběsile vibrujícím ovladačem v menu a ikonkami kláves, i když hrajete s joypadem. Titul se ovšem stále vyvíjí, takže se to dá pochopit.

 

 

Arcadegeddon je sice hratelný i sólo, ale vřele to nedoporučuji. To už je na trhu mnoho daleko zábavnějších stříleček, které si užijete i sami. Daleko lepší je hra alespoň ve dvojici, ve třech a čtyřech si její potenciál vychutnáte asi nejvíce. Arcadegeddon není žádným vyloženě příběhovým titulem, takže jedinou vaší motivací je plnit výzvy velmi podobně jako v multiplayerových střílečkách typu Fortnite a spol., což je vždy lepší v partě kamarádů. Abych řekl pravdu, tak sólo je hra po několika hodinách již dost nudná a stereotypní, pročež i to frenetické střílení a skákání se bez pořádné příběhové motivace snadno ohraje. Pokud ale k sobě máte pár přátel a máte rádi frenetické střílečky, v nichž spíše uplatníte hbité reflexy než mozkové závity, tak Arcadegeddon můžete v pohodě vyzkoušet. Však za ty čtyři stovky to není žádná drahá záležitost.