Nedávno Microsoft uvolnil (po dlouhé době) zase jedno hratelné demo, tentokráte podle očekávání válečného strategicko-akčního simulátoru, ale podle hraní jen hodně arkádového simulátoru se špetkou taktiky, s názvem Battlestations Midway. Tato hra není exkluzivní, později vyjde i na PC, stejně jako prakticky stejné demo. Hře můžeme přičíst k dobru poměrně široký záběr, protože můžete vlastnoručně ovládat jak letouny a lodě, tak i ponorky a velmi omezeně také můžete působit v roli letového dispečera na své základně.
O singleplayeru se toho zatím moc neví, nicméně půjde o válečnou kampaň na základě bojů mezi amíky a japončíky, tedy nic nového pod tichomořským sluncem. Demoverze je pouze multiplayerová a trpí velmi častým zamrzáním, při kterém pomůže jen restart konzole. Mě hra zamrzla jednou přímo v misi, jinak všechny ostatní pokusy naštěstí zamrzly be zvyjímky vždy při opuštění lobby. Na tomto je vidět, že tvůrci nevěnovali pozornost ani blbému demu. No potěš, jak to dopadne se samotnou hrou.
Vzhledem k nekonečným pláním oceánu je maximální počet osmi hráčů při online multiplayeru docela zklamání. Tím pádem hrají za každou stranu konfliktu pouze čtyři hráči a to pro takto pojatou hru není opravdu mnoho. Na začátku si můžete zvolit prioritně ovládaný bojový prostředek a samozřejmě i jednu ze stran. Scénáře bitev povětšinou nakazují zničit všechny námořní základny a důležité cíle protivníka, přičemž přežít musí alespoň jedna domácí jednotka. Ovládání všech prostředků je poměrně jednoduché, nicméně jakákoli úprava konfigurace tlačítek není dovolena. Nevím jak to bude nakonec v singlu, ale v rámci zkoušeného multiplayeru nemůže být o nějaké velké strategii ani řeč. Úspěch v bitvě ani tak nezávisí na dobrém manévrování a taktice, ale spíše na umu v přímém boji.
Všechny přímo neovládané jednotky totiž samostatně pokračují v bitvě, přičemž do většiny z nich se můžete kdykoli svobodně přepnout. Na začátku souboje si musíte zvolit typy, počty a výzbroj do vzduchu vyslaných letadel, načež je jedním tlačítkem odstartujete vstříc bitevní vřavě, vždy v rojích po třech a méně strojích. Veškeré řízení i chování bojových prostředků jasně odkazuje na arkádu jako řemen. U nejčastěji ovládaných letadel se skrze analogové páčky řídí zatáčení i výška včetně rychlosti. Dalším tlačítkem se pálí z kulometu a shazují bomby či torpéda. Podobně přirozeně daleko línější plavidla mají na analogy namapované kormidlo a rychlost, načež u ponorek je to také podobné. Nic víc již řízení neobsahuje
U lodí skrze zaměřovací křížek místo kulometů zaměřujete palbu protiletadlových flaků, nu a ponorka má zase k dobru periskop, kterým se dá pohodlně prohlédnout okolní mořská hladina. Sice se nabízí volná náhledová kamera rotující okolo bojového stroje, nicméně kromě zoomu, tedy čistého pohledu pouze skrze zaměřovací kříž, již na žádné další volitelné kamery nenarazíte. Velmi proto zamrzí absence pohledu z kokpitu letadla, nebo z bojového můstku lodí. Podobně si ani nemůžete vybírat alespoň z několika vzdáleností kamery od ocasu letadel, zde je pouze kamera jedna jediná.
Různá výzbroj má různé určení, tudíž v rámci letadel nemusíte jen pálit po nepřátelské vzdušné jízdě, ale také shazovat bomby na protivníkovo vozatajstvo, nebo spouštět torpéda na cílové námořní síly. Chudší nabídka činností připadá na vrub plavidlům, která jsou, kromě startování letounů z letadlových lodí, odkázána prakticky jen na střelbu z děl a flaků, ponorky mohou samozřejmě ještě odpalovat torpéda. Po grafické stránce bych čekal lepší kalibr, zdejší matné moře nestačí ani na provedení stejného živlu v posledním Splinter Cellu a pevnina je snad ještě jednodušší, než v případě letecké arkády Blazing Angels: Squadrons of WWII. Navíc má tato starší hra dokonce lépe provedené světelné i částicové efekty. Na Midwayi mě ani spektákly výbuchů a detonací nijak neohromily, zkrátka a dobře jen dobrý průměr.
Věrně vymodelovaná jsou ale všechna letadla, včetně poměrně dobře pasujících imatrikulací, které odpovídají výsostným označením obou válčících impérií. Na lodích ale moc živo není Človíčka aby jeden lupou pohledal a protiletecké kanóny se zcela nerealisticky zaměřují skokovým způsobem. Navigace se ale povedla na jedničku. Stále přítomná mini mapa barevně ukazuje relevantní cíle, mezi kterými se lze i přepínat, popř. jejich zobrazení ve výhledu zcela potlačit. K dispozici je i alternativní velká mapa bojiště a jistě potěší i přítomnost anglických titulků. Obraz pak může být dokonce upraven jedním ze speciálních efektů pro dotvoření atmošky, jako jest rozmazávání, stříkání vody na kameru, nebo efekt starých filmů.
Zajímavě působí i možnost opravování škod na plavidlech, jenž na další čas odvrátí pohromu zničení lodi. Po multiplayerovém testu bych tak Battlestations Midway přirovnal spíše k široce pojatému arkádovému simulátoru tichomořského válčiště, než k nějaké hlubší strategické hře, jako je třeba počítačový Pacific Storm. Nicméně bych to nepovažoval za chybu, protože jistá zdejší přímočarost a jednoduchost může mainstreamové hráče možná více zaujmout, než složitý management vlastních jednotek a podrobné plánování útoku. Jelikož jsem ještě neokusil kampaň pro jednoho hráče (což učiním za nedlouho), nedovolím si vynášet nějaké předčasné soudy, ale z uvedené hratelné ukázky usuzuji na standardní arkádové poježdění, potápění a polétání v rámci druhoválečného konfliktu, které se mezi špičku her na Xbox 360 asi těžko zařadí.
Oficiální www stránka Battlestations Midway je zde.
Nejnovější komentáře: