Tento nový český film opravdu nemůžu doporučit úplně všem, protože jeho sugestivní scény v pohodě rozpláčou méně otrlé diváky, což se v druhé půli, když snímek velmi autenticky podává svědectví o celém lidickém masakru, v kině opravdu dělo. Lidice jsou ale skvěle natočené podle starého scénáře Zdeňka Mahlera, kterého se po zdravotně indisponované Alici Nellis nakonec ujal možné méně známý Petr Nikolaev, ale tento režisér si počínal doslova jako ostřílený lev.
Snad nikdo jiný by se na jednu z titulních rolí synovraha Šímy podle skutečné postavy asi nehodil, než výborný Karel Roden, který snad zakusí ještě větší bolest, než jeho popravení spoluobčané. Přitom první půle nechává rozehrát jen mírné drama, ještě bez všech válečných hrůz, navíc dosti veselé díky výborné roli srandovního kasaře v podání Jana Budaře, který dostal opravdu skvěle odlehčené a humorné repliky, až si skoro říkáte, že v té pohnuté době to musela být snad velká pohoda. Ale tu rázem přeruší druhá půlka, doslova mrazivě připomínající, jakou dětskou klukovinou se na Lidice z hlediska Nacistů přišlo a jakým způsobem byly vybrány na likvidaci.
Pak vás hodně mrazí z celé řádky navazujících smutných scén, které si svojí syrovostí nic nezadají s krvavými záběry třeba ze starších válečných snímků Stalingrad nebo Četa. Tady se také nic netají a nepřikrášluje, byť film se nevěnuje lidickému masakru zeširoka, ale jen sledováním několika pohnutých osudů jednotlivců z této vesnice mezi Prahou a Kladnem. Proti německé preciznosti, která bere vyhlazení vlastně jen jako přesně zdokumentované statistiky, stojí hrdinství obyčejných lidí, kteří se ocitli bez pomoci v kleštích a pomalu tušili, že zdraví z toho nevyjdou.
Perfektní jsou také záběry do bývalých hutí Poldi Kladno, nicméně třeba vsuvka s atentátem na Heydricha trpí omezeným rozpočtem, kdy je v jednom okamžiku vidět, že granát Heydrichovu mercedesu vůbec neublížil. Jen škoda, že v poslední třetitě film již trochu vychladne a scény Šímova osamocení a prozření z té tragédie, kterou shodou okolností jako jediný muž přežil nevědomky ve vězení, jsou už snad zbytečně natažené, nicméně nepamatuji se, aby celé kino zůstalo naprosto tiše sedět až do úplného konce závěrečných titulků a pak se ve stejně tiché pokoře odebralo ze sálu ven. A podle diskuzí tuto pietu dodržují diváci často i při dalších představeních.
Lidice jsou pro nás smutné memento, však doporučuji na Lidický památník zajet, protože je velmi pečlivě udržován jako překrásný park a růžová zahrada s malým muzeem. A Nikolaev tento i pro zahraničí myslím dost atraktivní materiál velmi dobře využil a natočil zajímavý přesah, kdy zpočátku sledujete docela vtipné a odlehčené scény a klukoviny, které nakonec pomalu ale jistě přejdou do drsného dramatu a ve finále i velké tragédie. Pokud dokážete přežít srdceryvné scény (citlivá manželka skoro třetinu filmu proplakala a v sále v tom nebyla sama) tak Lidice naprosto doporučuji, a to nejen jako výborné filmové memento na jednu z nejsmutnějších událostí našich dějin, ale také jako docela přesnou rekonstrukci, co se tehdy událo a proč.
Každopádně díky za to, že se z Lidic dle mého soudu nestalo jen po celé stopáži smutné drama, ale některé postavy včetně Rodena, Budaře a Romana Luknára jako rozpolceného velitele četnictva, film dobře osvěžují a divák se s každým tímto osudem dokáže dobře ztotožnit. Je zajímavé, že ta první půlka před atentátem na Heydricha působí až úsměvně a jen si stále říkáte, že kdy už to konečně přijde a jste z toho napnutí, protože to zásadní jednou přijde. A když už, tak máte co dělat, abyste to udýchali. Nebýt té hluché a natahované poslední části (film by si zasloužil v tomto více střihu a zkrácení), tak bych byl absolutně spokojen. I tak jsou ale filmové Lidice výborným historickým snímkem, který si budete s pokorou a respektem k jeho filmovým i skutečným aktérům ještě dlouho připomínat.
Oficiální www stránky filmu Lidice jsou zde a stránky památníku tady.
Nejnovější komentáře: