Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

brainHlavně v Německu je stále na pořadu dne diskuze, jestli za častými atentáty ve školách, kdy nějaký mládežník postřílí zbraní své spolužáky, je taktéž závislost, nebo ovlivnění počítačovými hrami obsahující násilí. Jedna strana tvrdí (a jsou to lidé, kteří vesměs hrám moc nerozumí), že hraní násilných her ovlivňuje psychiku člověka tak, že je pak na základě takových vjemů schopen rozpoutat násilí ve skutečném životě.

Druhá strana pak kontruje, že vliv násilných her na motivované jednání hráče je velice sporný a mnohem větší vliv na něj mají jiné podněty, jako např. násilné filmy a pořady v televizi. Nicméně některé obchody u našich západních sousedů raději rovnou stáhly násilné tituly ze své nabídky. K odpůrcům zákazu násilných her patří v Německu také rodiče mladých dětí, kteří jsou ve většině za jedno, že vhodně zvolená hra má pedagogický účinek a u normálně myslícího jedince nemá násilná hra vliv na jeho chování ve skutečném světě.

Nicméně studie anglických univerzit ukázaly jiný trend. Totiž, že hráči, kteří tráví za hrami několik hodin denně, mají sklon k nadměrnému pití alkoholu, než jejich nehrající kamarádi. Každopádně angličtí hardcore hráči uvádějí jako důvod hraní násilných her spíše výzvu překonat nástrahy hry, než to, že by se opájeli zabíjením postaviček na monitoru, nebo televizi. Podle německé edice magazínu Chip, lékařská vysoká škola v Hannoveru a ještě dříve univerzita v Brémách provedla seriozní monitoring za použití lékařských přístrojů, který měl napovědět o chování v mozku při hraní násilných her a jiných činností. To mělo ukázat, jestli spolu souvisí virtuální a skutečné násilí v prožitku hráče.

Lékaři si pozvali 22 hardcore hráčů 3D stříleček a podobných her, přičemž jim snímali aktivace mozkových center pomocí magnetické rezonance. Dobrovolníkům byly promítány jednak násilné sekvence z počítačových her a také násilné scény natočené ve skutečnosti. Výsledné snímky u všech jedinců vykazovaly aktivaci zcela odlišných částí mozku při virtuálních a skutečných scénách. V případě her tak byla vždy aktivována mozková centra, která nebyla v žádném vztahu s pochody, jenž vznikají při sledování skutečného násilí.

Jinými slovy mozek při virtuálním násilí vykazuje zcela jinou aktivitu, než při násilí skutečném a v případě her nedochází k jeho dráždění v těch oblastech, které by mohly být zodpovědné za další násilné chování. To se děje např. u psychicky labilních jedinců, kde násilné scény jakéhokoli typu samozřejmě mohou spustit nebezpečnou reakci. Zdá se tak, že tím kdo je vinnen, jsou spíše filmy ukazující násilí více realisticky, nikoli hry. Cenzura násilných her je tak zbytečná záležitost, mnohem lepší by bylo zamezit velmi mladým dětem v přístupu k jakýmkoli násilným, popř. nevhodným médiím, uzavírají lékaři z Hannoveru.