Hlavně v Německu je stále na pořadu dne diskuze, jestli za častými atentáty ve školách, kdy nějaký mládežník postřílí zbraní své spolužáky, je taktéž závislost, nebo ovlivnění počítačovými hrami obsahující násilí. Jedna strana tvrdí (a jsou to lidé, kteří vesměs hrám moc nerozumí), že hraní násilných her ovlivňuje psychiku člověka tak, že je pak na základě takových vjemů schopen rozpoutat násilí ve skutečném životě.
Druhá strana pak kontruje, že vliv násilných her na motivované jednání hráče je velice sporný a mnohem větší vliv na něj mají jiné podněty, jako např. násilné filmy a pořady v televizi. Nicméně některé obchody u našich západních sousedů raději rovnou stáhly násilné tituly ze své nabídky. K odpůrcům zákazu násilných her patří v Německu také rodiče mladých dětí, kteří jsou ve většině za jedno, že vhodně zvolená hra má pedagogický účinek a u normálně myslícího jedince nemá násilná hra vliv na jeho chování ve skutečném světě.
Nicméně studie anglických univerzit ukázaly jiný trend. Totiž, že hráči, kteří tráví za hrami několik hodin denně, mají sklon k nadměrnému pití alkoholu, než jejich nehrající kamarádi. Každopádně angličtí hardcore hráči uvádějí jako důvod hraní násilných her spíše výzvu překonat nástrahy hry, než to, že by se opájeli zabíjením postaviček na monitoru, nebo televizi. Podle německé edice magazínu Chip, lékařská vysoká škola v Hannoveru a ještě dříve univerzita v Brémách provedla seriozní monitoring za použití lékařských přístrojů, který měl napovědět o chování v mozku při hraní násilných her a jiných činností. To mělo ukázat, jestli spolu souvisí virtuální a skutečné násilí v prožitku hráče.
Lékaři si pozvali 22 hardcore hráčů 3D stříleček a podobných her, přičemž jim snímali aktivace mozkových center pomocí magnetické rezonance. Dobrovolníkům byly promítány jednak násilné sekvence z počítačových her a také násilné scény natočené ve skutečnosti. Výsledné snímky u všech jedinců vykazovaly aktivaci zcela odlišných částí mozku při virtuálních a skutečných scénách. V případě her tak byla vždy aktivována mozková centra, která nebyla v žádném vztahu s pochody, jenž vznikají při sledování skutečného násilí.
Jinými slovy mozek při virtuálním násilí vykazuje zcela jinou aktivitu, než při násilí skutečném a v případě her nedochází k jeho dráždění v těch oblastech, které by mohly být zodpovědné za další násilné chování. To se děje např. u psychicky labilních jedinců, kde násilné scény jakéhokoli typu samozřejmě mohou spustit nebezpečnou reakci. Zdá se tak, že tím kdo je vinnen, jsou spíše filmy ukazující násilí více realisticky, nikoli hry. Cenzura násilných her je tak zbytečná záležitost, mnohem lepší by bylo zamezit velmi mladým dětem v přístupu k jakýmkoli násilným, popř. nevhodným médiím, uzavírají lékaři z Hannoveru.
Konečně aslespoň nějak slušně vypadající výzkum
Dobře, že to konečně prokázali… Třeba si teď budou moct v Německu konečně zahrát pořádné hry.
NO tve konecne 😀
nemecky politici su urcite z vysledkov sklamany, ale neverim ze sa u nich nieco zmeni, tu ide o ich image ochrancov detskej mysle a volebne preferncie, kedze antiherne sympatie su u starsej generacie v mode tak sa nic menit nebude
A co na to Jack Thompson?
Ještě že se věda zabývá takovými složitými problémy :-D:-D
Nasilne hry hraju jiz od svach dvanacti let. Ted je mi osmnact a necitim potrebu kolem sebe strilet a trhat hlavy. Peace lidi
co to ze blbost ti kteri hraji hry tak hodne piji alkohol, ja bych rek ti kteri nehrajou tak piji alkohol a chodi po hospodach protoze nemaji jinou zabavu
Cokoliv co vnímáme nás ovlivňuje, studuju neurolingvistiku už docela dlouho, jednoduše ať už se v tv díváš na olympiádu anebo wrestling nebo hraješ hry tvoje svaly si to představujou a to znamená že každou vraždu ve filmu naše svaly prožily a to znamená, že opravdu tyhle věci způsobují co způsobují, jasně že je v tom ještě X faktorů, ale tyhle studie z mozkem sou skutečně irelevantní, navíc co vlastně znamená “němečtí vědci provedly studii” na jakym principu? jak dlouho? Co kontrolní skupiny? Mimochodem mozek nepozná rozdíl mezi realitou a představou, krásně je to vidět na dětech. Představte si kuchyň, jak otevíráte dveře od lednice, vybavte si jí naprosto perfektně, v lednici je citrón.. představte si jak ho krájíte.. a jak si jeden měsíček dáváte do pusy a zakousnete se do něj… sou to sliny co máte najednou v puse?
Abych doplnil tu myšlenku co sem psal, tak jak myslíte, že trenujou basketbalisti? Po každym úspěšnym hodu při tréningu si sednou na zem a představujou si to znovu a znovu a znovu, protože ten poslední správnej hod rozšířil to spojení mezi mozkem a svalama. Doufám, že si z toho vyvodíte co to znamená pro případ nonstop hraní her typu manhunt.
Řekl bych, že pletete dvě věci dohromady. Prvně: můžu si představovat jak jdu do kuchyně a jím citrón a pak si můžu představovat jak VE HŘE jdu do kuchyně. Když hraju hru tak nikoho bezprostředně nezabíjím. Hraju hru. A i kdybych byl schopen po pár dnech CSS perfektně střílet z pistole tak to ještě neznamená, že si jí koupím, nedej bože s ní někoho zabiju. Neříkám, že hry neovlivňují. Ovlivňují jako všechno ostatní ale v úplně jiném smyslu. Maximálně někomu dají ideu. Naprosto chápu, že pár detí se po hraní GTA:SA cítí drsně (aniž by pochopili satiru) a přidají se do gangu. Jenomže i v tomhle ohledu je hra na vině jenom minimálně.
Ono to je asi takhle, kdyby nějaké FPS byl úsek, kde se děje onen incident s citrónem, tak to bude mít na většinu lidí nulový účinek, protože z toho jasně bude poznat, že to nědělá hráč, ale herní postava…ať už kvůli grafice nebo kvůli neovladatelným herním mechanismům. Kdežto při představě v podvědomí to člověk opravdu ovládá / prožívá. Takže to se taky nedá srovnávat. Jinak diskuze na tohle téma je otravná, nejen, že vetšina těch “výzkumů” stoji za starou belu, ale pak všichni reagujou podle toho do kterého fanklubu patří. A vůbec nechápu, proč ce to vůbec řeší…to, že v německu je v politice banda idiotů, kteří si nedokážou všimout, že počet těch násilných incidentů je asi jen zlomek procenta labliních tvorů, kteří zas tvoří zlomek procenta celkové / herní populace . . . no tak to je jejich věc. Když jsem chtěl Carmageddon TDR 2000 s červenou krví, taky jsem si to sehnal. Originál.
Ten příklad s citrónem sem napsal, abych ilustroval jak snadno interní představa (ten citron ve skutečnosti neexistuje jinde než v té představě) vyvolá sliny neboli externí chování. Stejně jako když si představíte, že jedete na horské dráze dolůůůůůů z vlastního pohledu.. taky tam sou ty pocity i když sedíte u pc někde doma.
to BF: kdes tyhlety manyry videl? nekde na zapade bo na vychode? nic takovyhleto se nikde nedeje. pokud ses nezameril na nejaky vesnicky prebor 😀
Co je účel tvého příspěvku?
usmernit te, pac podavas mylne informace o basketbalu
Jak si na to přišel?
pac ten basket hraju za decin a neznam zadneho spoluhrace nebo protihrace, co by to tohle delal. natoz nejakou teamovou strategii
hraju už od svých 9 let začínal jsem na macu… a to treba maria atd a nikdy jsem nemel potrebu se prevliknout za intalatera a busit lidi nářadim po hlavě:-) nebo i na ně skákat a samozřejmě každá hra se musí svym zpusobem prožít pak vás ani nemuže bavit když se do ni aspon trochu nevložíte myslí, to je muj nazor mimochodem ted mi tahne na 20 a nemam potřebu ani nikoho střílet a to jsem hrál hry od typu wolf 3d až třeba po gta iv nebo nějáký bojový simlutár(arma atd)
to BF: Spojení mezi svaly a mozkem je pěkné, ale uvědom si, že hodiny hraní na počítači ještě nikoho v reálu žádnou činnost nenaučilo, jinak by po světě běhaly miliony ostrostrostřelců, geniálních kouzelníků, neviditelných vrahů, špičkových řidičů rally nebo skvělých kytaristů. A kde jsou? Pokud něco máš dělat na úrovni, musíš to fyzicky cvičit, mám-li použít tvou metaforu s basketbalistou – házet na koš. Představovat si jak hází a trefuje je placebo, aby si věřil, že dokáže trefit a byl klidnější při dalších hodech – házet ho to ale fyzicky nenaučí. Jediné co fyzicky cvičí počítačový hráč jen klikání na myš a klávesnici, ne zabíjení, kouzlení nebo řízení. Lidi, které znám, nezabíjí ve hře pro to, že by jim dělalo radost vraždit, ale protože jim to zvedne level. Cílem není vražda, ale něco naprosto imaginárního, co v běžném životě neexistuje a pocit euforie z toho, že to dosáhneš. Každý normální člověk ale ví, že nikde jinde než ve hře tento pocit nezíská a nemá potřebu vraždit v reálu! Aby někomu ruplo v bedně a šel vystřílet školu, musí mít jiné předpoklady, než hraní her a koukání na bednu. Fyzické týrání a zneužívání, zanedbávání péče a tak podobně. To všechno ale ukazuje na fakt, že problém je především v rodině a blízkém okolí masového vraha. V tom, že mu nenastaví nebo zdeformují etické a společenské limity!
to BF: Spojení mezi svaly a mozkem je pěkné, ale uvědom si, že hodiny hraní na počítači ještě nikoho v reálu žádnou činnost nenaučilo, jinak by po světě běhaly miliony ostrostrostřelců, geniálních kouzelníků, neviditelných vrahů, špičkových řidičů rally nebo skvělých kytaristů. A kde jsou? Jediné co cvičí počítačový hráč jen klikání na myš a klávesnici. Lidi nezabíjí ve hře pro to, že by jim dělalo radost vraždit, ale protože jim to zvedne level. Aby někomu ruplo v bedně a šel vystřílet školu, musí mít jiné předpoklady, než hraní her a koukání na bednu. Fyzické týrání a zneužívání, zanedbávání péče a tak podobně. To všechno ale ukazuje na fakt, že problém je především v rodině a blízkém okolí masového vraha. V tom, že mu nenastaví nebo zdeformují etické a společenské limity!