Recenze BloodRayne Terminal Cut – oba díly v novém

Tak to byla extra rychlá domluva a prácička, to vám povím! V americkém Denveru působí menší vydavatel Ziggurat Interactive, jenž dostal zálusk na nové vydání dvou nejpovedenějších dílů staré upírské akční ságy BloodRayne, která je více známá spíše sexy cosplay kostýmy než samotnými kvalitami celkem tří her. BloodRayne je krvavá přezdívka hlavní hrdinky Rayne, což je upírka se dvěma velkými čepelemi v rukou a oblečená/neoblečená ve velmi vyzývavém latexovém úboru. Ochrannou známku ovšem stále vlastnil dřívější vydavatel Majesco Entertainment z New Jersey, který ale se značkou BloodRayne do budoucna žádné plány neměl. Ziggurat jej oslovil, že by jako tu značku rád odkoupil pro nové vydání dvou prvních her Bloodrayne pod názvem BloodRayne: Terminal Cut, resp. BloodRayne 2: Terminal Cut.

Slovo dalo slovo, oba distributoři se domluvili, načež Ziggurat získal práva na celou sérii. To již ale byl dávno předběžně domluvený s autory původní dvojice her, texaským studiem Terminal Reality, jestli by nesvolili a své dva staré tituly by nezmodernizovali. Nemusely to být moc velké řezy, aby to moc nestálo, prostě jen aby obě hry vypadaly trochu solidně a daly se normálně hrát na současných počítačích. To nebyl problém, protože tvůrci stále měli v archivu původní zdrojové soubory pro PC verzi a tak na zmodernizovaných titulech začali ihned pracovat, protože nic velkého v plánu stejně neměli. Originální BloodRayne je mini série tří her (BloodRayne 2002 (GC*/MAC/PC/PS2/X**), BloodRayne 2 2004 (PC/PS2/X**) a BloodRayne: Betrayal 2011 (PC/PS2/X360).

Rozdělaný byl ještě čtvrtý díl BloodRayne: The Shroud pro NDS*** plánovaný na rok 2012, ale kvůli nízkým prodejům trojky se od vydání upustilo. BloodRayne se vyplatila i díky tomu, že si značku licencovalo vydavatelství Digital Webbing pro svoji komiksovou sérii (21 svazků vydaných 2004-2009) a známá režisérská firma Uwe Boll podle BloodRayne her natočil svůj další bazmek jako třídílnou sérii, z níž se poslední dva díly raději rovnou vydaly pouze na nosičích a ani nešly do kin. Terminal Reality zřejmě neznáte, ale na principu série BloodRayne vytvořili sci-fi mlátičku podle filmu Æon Flux (2005), z těch známějších kousků např. akční závody Spy Hunter: Nowhere to Run (2006), Ghostbusters: The Video Game (2009) či Star Wars pro pohybový snímač Microsoft Kinect. A také mnohé další a dnes již zapomenuté tituly.

Upír, a navíc s nožířstvím!

Obě první hry jsou pojetím temné akční 3D mlátičky z pohledu třetí osoby, v nichž nejenže bojujete na blízko svými hrozivými čepelemi, ale také střílíte na dálku pomocí nalezených střelných zbraní jako pistolí a pušek. Munice ovšem není zas tolik, takže vaše hlavní útoky provádíte s čepelemi, a to za podpory vynikajících pohybových dovedností Rayne, od dvojitého skoku přes salta až po ultra rychlou otočku. Zatímco jednička je situována do třicátých let období vzestupu nacistů, proti jejichž okultnímu zlu a zplozencům upírka bojuje (je to vlastně tak trochu hodná upírka), dvojka pak přímo navazuje událostmi o šedesát let mladšími, kdy se Rayne a její pomocníci musí vypořádat s utajeným nacistickým zlem jednou provždy.

Grafika jedničky je ještě hodně jednoduchá

Ve své době to sice nebyly žádné extrabuřty, když oba díly dostávaly známky kolem 6-7/10, ale stále se jednalo o tajemné a velmi krvavé mlátičky ve stylu Devil May Cry s docela zajímavým příběhem, takže si své publikum jako nijak složité hry rychle našly. S upírkou vždy procházíte a prozkoumáváte naprosto lineární temné až hororové lokace a v krvavých bitkách hlavně na blízko likvidujete jednoho nohsleda za druhým, a to včetně silnějších bossů. Projít hrou podle zvolené obtížnosti (jsou tu tři na výběr) zabere v obou případech kolem 8-10 hodin. Nic víc, než solidní pocit ze soubojů a tajemnou atmosféru určitě nečekejte. Obě hry byly zmodernizovány výhradně po technické stránce. Vylepšené edice BloodRayne 1/2: Terminal Cut tak podporují současná širokoúhlá rozlišení až do 4K UHD 3840 x 2160 bodů, čtyřnásobné vyhlazování, dynamické stínování a ovladače.

Nikoli zcela moderní

Po staru si ale musíte grafiku nastavovat ještě ve spouštěči mimo hry před jejich spuštěním. Na jedničce se i přes grafické inovace zub času na obrazu dost podepsal, když si všimnete hlavně dost jednoduché grafiky s minimem detailních objektů. Dvojka je sice jen o pár let mladší, ale vypadá jak titul málem o deset let pozdější. Obraz je velmi jemný, ostrý a prostředí okolo vás již slušně detailní. Oproti jedničce má dvojka také možnost uzamčení protivníka při souboji, případně změnu cílů a novou širší škálu brutálních dokončovacích útoků, kdy nešťastníky např. přeříznete ve dví, rozříznete jim páteř, ukrájíte různé končetiny nebo rovnou setnete hlavu. Na podlahách se tak brodíte velkými chlísty krve, nicméně mrtvoly po chvíli zmizí. A již před tou dlouhou dobou BloodRayne uchvacovala velmi solidně zničitelným prostředím, jehož demolice je velmi zábavná i dnes.

To nejlepší ze dvojky: rozpůlený chlapík, litry krve a rozmlácené prostředí

Je také škoda, že pro druhé vydání tvůrci nedoplnili titulky do střihových scén, zobrazování dialogů při hraní již naštěstí nechybí. Zajímavou funkcí jsou také tři druhy speciálního vidění, díky nimž snáze lokalizujete nepřítele a objevíte tajné vchody. Nechybí ani ta zhusta protěžovaná dočasná zuřivost Blood Rage, s níž rozdáváte ještě silnější útoky. Díky modernizaci jsou obě hry na dnešní dobu relativně pohledné (to platí hlavně o dvojce), bezchybně fungují na šedesátibitových operačních systémech a docela pohodlně se ovládají s joypady či na myši s klávesnicí. Kor dnes to sice nejsou žádné hvězdy videoherního designu, jenže pro připomenutí dnes takřka dvacetileté historie akčních mlátiček je nelze než doporučit. A to i pro jejich současnou extra nízkou cenovku ve výši pouhých osmi eur za kus.

Pozn: * GC = Nintendo GameCube, ** X = Microsoft Xbox první generace, *** NDS = Nintendo Dual Screen

Hodnocení Bloodrayne 1: Terminal Cut: 5/10

Hodnocení Bloodrayne 2: Terminal Cut: 6/10