Recenze Call of the Sea – za láskou až na světa kraj

Co byste dělali, kdyby se na druhém konci světa ztratila vaše životní láska, váš milovaný manžel či manželka? Tedy za předpokladu, že víte, kam vaše zlatíčko jelo, a máte „štěstí”, že to byl zrovna celkem malý ostrov, na němž by nejbližšího nemělo být tak těžké najít? A to živého i mrtvého? Harry Everhart je respektovaný a úspěšný archeolog, toho času pracující v Miskatonské univerzitě ve městě Arkham. Ano, bystří už tuší, hra Call of the Sea se trochu inspirovala v hororovém světě Cthulhu spisovatele H. P. Lovecrafta, nicméně opravdu jen ždibíčkem. Žádné příšerky z jeho světa tu neuvidíte, ani se nebudete nijak bát nadpřirozených jevů z alternativních dimenzí. I když s tím nadpřirozenem to tu není až tak jednoduché, protože tajemna si v call of The Sea užijete měrou vrchovatou!

Právě univerzita vypraví archeologickou expedici na Tahiti, přičemž výprava má prozkoumat legendami a temnými pověrami opředený ostrov Papetee, který místní velkým obloukem obeplouvají a kam se víceméně nikdo ani neopováží. Jenže když se po celé slavné expedici naprosto slehne zem a i dopisy od manžela přestanou docházet, dojde Harryho ženě Norah trpělivost a na vlastní pěst se vydá ze San Francisca na palubě zámořského parníku až na Tahiti s tím, že najde svého manžela živého či mrtvého za každou cenu. A tak se po zhruba pěti měsících od posledního Harryho dopisu sama nachází na pobřeží tajemného a neobydleného ostrova, protože pověrčivý kapitán parníku se ostrova bojí a Norah samotnou nechal jen vysadit, že si pro ni za tři dny zase přijede.

Pokud nazpět na pláž nedorazí, má smůlu a parník odpluje bez ní. Je počátek listopadu 1934, písečná pláž tropického ostrova se třpytí na teplém slunci, načež Norah vezme svých pár švestek a vydává se na neznámou a dobrodružnou výpravu do nitra ostrova po stopách svého muže a celé expedice, která by tu přeci jen někde měla být! Call of the Sea je prvotinou nezávislého studia Out of Blue Games z Madridu, v němž pracuje tucet zkušených vývojářů. Jejich první hra je velmi tajemná hádanková adventura z pohledu první osoby, v níž sice zcela chybí jakákoli akce či boj, nicméně je za to plná lehkých a později i dost zapeklitých rébusů, hlavolamů a překážek, jejichž rozlousknutím je podmíněna vaše cesta vpřed zcela lineárním prostředím, v němž rozhodně nezabloudíte.

Call of the Sea podle Lovecrafta

Velkou parádou je fest tajemný a motivující příběh, inspirovaný Lovecraftovou povídkou Stín nad Innsmouthem z roku 1931. A tvůrci jako další inspiraci také uvádějí tituly Myst, Soma, Subnautica a hlavně Firewatch (moje recenze 8/10), pročež zkušená dabérka Cissy Jones, která ve Firewatch mluví hlasem Delilah, v Call of the Sea taktéž skvěle dabuje Norah. Velké zkušenosti autorů jsou patrné také na grafice, jež je i přes svojí jednoduchost překrásná a sytě barevná. Jaký to rozdíl od nočního, šedivého a propršeného světa H. P. Lovecrafta, když se tu i přes neblahé tušení, co se na ostrově mohlo stát, kocháte přátelskou přírodou čarokrásného ostrova, který je jako stvořený na trávení zahálčivé dovolené u teplého a průzračného moře.

Exteriéry pohání Unreal engine 4, přičemž menší náročnosti na hardware PC napomáhá i to, že kromě předem nalajnované cestičky vpřed vám hra v drtivé většině herní doby nedovolí nikam jinam uhnout. Ani Norah toho sama moc neumí. Krom až moc pomalé a nepoužitelné chůze a o trochu rychlejšího běhu už je to jen interakce s objekty na scéně, jinak nepřekročíte ani malý kámen. Jasně největší část z herní doby kolem 6-10 hodin (závisí na tom, jak dlouho se kde zaseknete) strávíte u hádanek a hlavolamů, jež musíte vyřešit, abyste si otevřeli další putování. Zhruba do čtvrté z celkových šesti kapitol jsou rébusy ještě primitivní a rychlé, ale později už budete muset dlouze přemýšlet a hledat řešení klidně i dlouhé desítky minut.

Hádanky nad průzkum

Klidně se přiznám, že některé jsem ani s video návodem nepochopil (byť alespoň vyřešil), i když forma starověkých indiánských kreseb a rituálů má hodně co do sebe! Jak postupem doby puzzly přituhují, tak se pořádně zahustí i původně příjemná atmosféra, která sluníčko vymění za noc, vítr a déšť. Jenže jak vás mohou hádanky někdy docela dost štvát a hlavně zpomalovat, s každou další rozplétáte nový uzlík informací, co se to safra dělo na tomto ostrově, že budete zcela pohlceni odhalením všech zdejších tajemství. Opravdu málokterá hra jako Call of the Sea vás dokáže tak silně namotivovat, abyste ji celou dohráli, i když vás ke konci už nemusí tak bavit jako v její první půlce, což byl můj případ.

Osobně zcela nesnáším systém hádanek pro zpomalení postupu, spočívající v tom, že musíte pro vyřešení jednoho rébusu dojít někam daleko, vždy se vrátit pro posunutí přepínače, čímž se odhalí další indicie, a to všechno několikrát zopakovat. Takto se na jednom místě zaseknete klidně na půl hodiny a já mám raději scény, které pěkně odsýpají. I takové hádanky má od páté kapitoly hra v rukávu a když si k nim ještě přičtete poměrně značnou náročnost na vaši kůru mozkovou (což sice šíleně bolí, ale je to prospěšné tříbení vašeho rozumu), jak se blíží finále, tak se hra podle mého mínění až nezdravě zpomaluje. Kdybych tak moc nechtěl najít mého milého Harryho a rozluštit velké tajemství ostrova, u Call of the Sea bych se až do titulků určitě neudržel.

Proč spolu nemluví?

To zmírnění tempa v poslední třetině hry a naopak ládování zdlouhavých hlavolamů a překážek na každých pár set metrů postupu považuji za největší bolístku Call of the Sea. A možná vás trknou do hlavy i jisté nelogičnosti ve vyprávění, kdy si např. členové expedice raději mezi sebou posílají dopisy, než by spolu normálně komunikovali, což působí dost neuvěřitelně. Jenže tvůrci pro Norah potřebovali ponechat a převyprávět dřívější události zachycené formou dopisů a poznámek, jež snad po desítkách nacházíte při putování na ostrově. Nicméně to je tak všechno, co bych jinak čarokrásné a hlavně až do konce napínavé hry (to rozhodně obvykle nebývá zvykem!) vůbec vytkl.

Škarohlídi také namítají, že je to simulátor dobrodružné chůze, protože ten pohyb je občas zoufale pomalý (to je pravda), ale i když tyto nekalé pomůcky pro natahování jinak kratšího příběhu moc neuznávám, tak ty výše zmíněné půvaby to bohatě nahradí. Call of the Sea jako prvotina menšího nezávislého studia vypadá i se hraje, jako kdyby ji vytvořil velký AAA výrobce. To, že se jedná vlastně o indie titul, na něm nemáte šanci poznat. I cenovka 19,99 € (520,-) je nastavená velmi rozumně a navíc tuto hru dostanete zdarma pro PC i xboxy v rámci předplatného Microsoft Game Pass! Pokud máte rádi výzvu, dobrodružství v teplíčku a rádi se trápíte hádankami na každém kroku, Call of the Sea je malý klenot, který vám bude jistě slušet!

Hodnocení GamesBlogu: 8/10