Recenze Little Nightmares 2 – pytlík místo kapucky

Před necelými čtyřmi léty jako předchůdce novinky Little Nightmares 2 vyšla atmosférická jednohubka Little Nightmares v podání nezávislého švédského studia Tarsier z Malmö. Tarsier (to je rod malé opičky) od konce předminulého roku již sice patří skupině Embracer, která vývojáře zakoupila za skoro 11 milionů dolarů, nicméně ti do té doby byli vždy plně nezávislí. Studio víceméně vzniklo jako dodavatel druhotných prací a takový pomocník pro drobnější výpomoc interních studií Sony, jimž pomáhalo s jejich tituly. Nevýhodu to mělo jedinou, že to nebylo až tak dobře placené jako kdybyste vyvíjeli vlastní titul na 100 %, nicméně na druhou stranu jste měli o práci na léta postaráno. A o to šlo zakladateli a majiteli Tarsieru, Andreasi Johanssonovi, především.

Tarsier tak nejdříve začal vypomáhat s vývojem a produkcí přídavků pro plošinovkovou sérii LittleBigPlanet britského studia Media Molecule, aby později navázal pomocnými pracemi na řadě Tearaway taktéž v podání Media Molecule. Teprve až po třinácti letech si v Tarsieru uvolnili ruce rozvázáním partnerství se Sony a konečně vyrobili svoji první vlastní hru! A to byly právě Little Nightmares, jež od 28. dubna 2017 postupně vyšly na PC, PS4, X1, SW a GS*. Little Nightmares byl drobounký příspěvek do žánru temných 2D/3D plošinovek z bočního pohledu, i když ho tvůrci trochu nesprávně zařadili jako akční adventuru. Tento typ her v posledních letech zažívá zlaté časy, protože i krom nejslavnější dvojičky Limbo/Inside za poslední roky počítáme desítky titulů.

Hráli jste všechny?

Naposled jste jistě zaregistrovali český příspěvek Creaks, já dále připomenu např. Deadlight (2012), The Swapper (2013), Knock-Knock (2013), The Fall (2014), Toby: In Between (2015), The Secret Mine (2015), Black The Fall (2017), Hollow Knight (2017), Pinstripe (2017), Another Sight (2018), Astral (2018), GRIS (2018), Richy’s Nightmares (2018), The Thin Silence (2018), DARQ (2019), Seen (2019), Creepy Tale (2020), Dark Space (2020), INMOST (2020) či Stela (2020). A to jsem vybral jen ty nejznámější, nejpovedenější nebo nejzajímavější temné 2D plošinovky a adventury. Celkově jich jsou jen za posledních několik let vyšší desítky. Pokud tento žánr mírně hororových adventur a plošinovek preferujete, jistě si v tom reprezentativním mini seznamu výše najdete nějakou hru, kterou jste ještě nehráli či neznali.

Když v roce 2017 do této hodně zahuštěné konkurence vstoupila temná 2.5D plošinovka Little Nightmares, prosadila se zejména jak výtečnou, tajemnou až hororovou atmosférou, tak hlavně velmi pohledným audiovizuálem s boční kamerou, nicméně s plným 3D světem, jenž vám omezeně dovoluje i pohyb ve třetí ose směrem k vám a od vás. Jejím největším nedostatkem je vpravdě mobilní délka, protože ti šikovnější ji dohráli kolem tří hodin, ti pečlivější vyzobávači maximálně za sedm. V tomto žánru sice není dlouhá herní doba žádným pravidlem, když i většinu těch výše zmíněných titulů dokončíte za několik málo hodin, nicméně Little Nightmares je i v těchto mírnějších měřítkách jedním z těch nejkratších.

Little Nightmares 2 následuje jedničku

Nová a taktéž temná 2.5D plošinovka s boční kamerou Little Nightmares 2 na svého předchůdce přímo navazuje, konkrétně je zasazena přímo za poslední třetí příběhový stahovatelný přídavek Little Nightmares: The Residence z února 2018. Nicméně provázání je spíše jen symbolická marketingová vějička, mající vás nalákat na koupi a zahrání prvního dílu (ten nyní nestojí ani padesátku), takže jeho znalost podle mého ani není nutná. Zatímco v minulé hře pomáháte drobné dívce ve žluté pláštěnce jménem Six překonávat rozličné překážky a uniknout z temné lodi The Maw obývané zhýralými dušemi, novinka má zápletku již zcela jinou a umístěnou do odlišného, byť podobně temného a zlého světa.

Chytrou holčičku, která se nemíní jen tak vzdát temným duším z lodi, nahrazuje stejně odvážný klučík Mono. Hošík pláštěnku vyměnil za papírový pytlík na hlavě, čímž se chce odstínit od zlého a prohnilého světa kolem něj, v němž všechny obyvatele, hodné i zlé, ovládá tajemné vysílání z vysoké signální věže daleko na horizontu. Na začátku je sice na všechno sám, ovšem později se k němu překvapivě holka s pláštěnkou jako pomocník a průvodce přidá, takže valnou část putování absolvují pěkně pospolu. Což není vůbec špatný nápad! Hratelnost Little Nightmares 2 je víceméně od jedničky jak přes kopírák. Putujete zleva doprava po temném světě plném nebezpečí (jestli jste hráli Inside či Limbo, tak jste doma) a snažíte se překonávat různé překážky na cestě.

Jenže vzhledem k tomu, že můžete omezeně cupitat i do třetího rozměru, není zdejší skákání a pohyb vůbec tak přesný a intuitivní jako v té nedostižné super dvojičce Limbo-Inside, jejíž špičkové kvality po všech stránkách podle mého oba dílky Little Nightmares nedosahují. Kolikrát je zde potřeba utíkat a skákat doslova s milimetrovou přesností, nicméně prostředí na takovou přesnost není připravené. Stačí drobně popojít do stran a už se římsy nechytíte, navíc je odhad správného postavení kvůli méně povedené implementaci té 2.5D perspektivy velmi obtížný. Nic takového zmíněnou konkurenci netrápí, protože ta využívá ponejvíce daleko přesnější 2D náhled, jenž se pro takovýto typ her hodí lépe.

Ani překážky a hádanky mi nepřijdou zdaleka tak promakané jak v Inside, nicméně jestli někde v žánru Little Nightmares 2 naprosto dominuje, je to audiovizuální stránka věci. Hudba je příjemná, nevtíravá, atmosférická a pěkně jak má být jen ambientní, zatímco všelijaké hrůzné zvuky a skřeky alespoň trochu nahánějí husí kůži, protože i když nejsem žádný nebojsa, tak mi ani jednička, ani nová dvojka moc strašidelné nepřijdou. Absolutním králem je ale grafika. Krásná, tajemná, nádherně animovaná, ale hlavně s výtečným stylem, který jakoby z děl Jana Švankmajera či z loutek Martina Velíška pro Fimfárum vypadla! Nová sestava nepřátel a bossů totiž evokuje slavné pitoreskní československé a české loutky.

V Little Nightmares 2 jdou po vás všichni

Minule jste se báli gejši, znetvořených hostů lodních kajut, vrátného, hnusných černých pijavic nebo siamských dvojčat kuchařů, nyní to v Little Nightmares 2 jsou signální věží ovládaní televizní diváci bez vlastní vůle, polomrtví pacienti nemocnice, kterým vládne zběsilý tlustý doktor lezoucí jak moucha po stropě, šikanované dětičky, děsivě maskovaný lovec s brokovnicí, vysoký a tenký muž v klobouku či snad nejnebezpečnější natahovací učitelka. Nepřátelé i další postavičky, jež na své cestě ruku v ruce se Six potkáte, jsou opět skvěle navržené a konfrontace s nimi jsou častější než dříve. Mono se totiž nově umí i trochu bránit, takže dvojka je podstatně akčnější hrou než předchůdce.

Bohužel Little Nightmares 2 neumožňuje přizpůsobení tlačítek ovladače (pouze na klávesnici), takže kromě PC si ovládání nelze nijak nastavit (na konzolích je navíc běh na X a skok na A), což je v dnešní době velká ostuda! Já napřed před nedávnem dohrál první díl, takže jsem měl průpravu na dvojku, která mi přišla o dost náročnější (obtížnost je jediná). Tudíž mi ovládání Mona sice nepřijde až tak frustrující, jako spíše otravné a nepohodlné. Little Nightmares 2 je další hra, která po vás chce absolutní preciznost, ale sama precizní není ani za mák. Snad i díky vícero opakování stejných pasáží je dvojka zhruba o hodinu až dvě delší hrou než jednička. Každopádně i nadále platí, že když se nebudete moc courat a začnete kolem sedmé večerní, ještě do půlnoci uzříte závěrečné titulky.

Nicméně ani vzpomínaný etalon Inside + Limbo není delším putováním než Little Nightmares 2. Ve vytrvalosti žánru je rekordmanem nejspíše cyberpunková plošinovka 7th Sector z roku 2019, která vám zabere i více než deset hodin, což je meta, za níž se drtivá většina plošinovek a adventur s bočním pohledem nedostane. Osobně bych uvítal také častější záchytné body, protože zejména od třetí z celkových pěti kapitol jsem musel některé pasáže častěji opakovat, jenže vás hra vhodí o pořádný kus cesty zbytečně zpět. Možná je to schválně chabý pokus zamaskovat kratší dobu hraní? Asi bych se na Little Nightmares 2 díval jinou optikou, kdyby dříve tvůrci neroztrubovali, jak přinesou zbrusu nový zážitek a ono prd. Dvojka je úvodníku až moc podobná, nových nápadů má pomálu a navíc se nepohodlněji ovládá.

I cena za tuto jednohubku na jediný večer ve výši skoro 800,- za PC verzi a kolem 1000,- na konzole mi přijde krapet neadekvátní, nicméně alespoň si můžete napřed stáhnout demo (odkaz na stažení pro PC, PS4, X1 a SW), případně si nejdříve za pár kaček koupit první Little Nightmares a když vás bude bavit, dát pak šanci třeba už zlevněné dvojce. Pro mobily si taktéž zadarmo stáhnete první kapitoly digitálního komiksu a na stejné platformy za 199,- vyšla i malá logická kreslená adventurka Very Little Nightmares.

* GS = Google Stadia   ** XSX = Microsoft Xbox Series S/X

Hodnocení GamesBlogu: 6/10