Recenze Na louce – příroda v těch nekrásnějších barvách

Jméno polského autora Klemense Kalickiho vám asi nic neřekne, ale tento příležitostný designér deskových her si v roce 2016 udělal dobré jméno povedenou rodinnou deskovkou Domek (česká verze jako Dům snů, anglická Dream Home). Klemens letos na Dům snů navazuje výrazně propracovanějším a opět karetním titulem znovu pro celou rodinu s názvem Łąka (louka), v anglické edici Meadow a u nás v české verzi od Blackfire Entertainment Na louce. K navrhování deskovek se Klemens, jenž jinak bydlí a pracuje v přístavním Gdaňsku, dostal přes vášnivé hraní bridže a šachu. Později objevil moderní stolní hry, načež se postavil i na tu druhou stranu stolu, když je začal také navrhovat.

Kalicki normálně pracuje jako překladatel ze starověkých jazyků a jelikož trpí hyperaktivní poruchou pozornosti (ADHD), tak mu dělá problémy cokoli započatého dokončit (s tím má vlastně problémy i autor těchto řádků, a to žádnou poruchou netrpí – pozn. manželka). Huš babo! Nicméně i s tímto hendikepem navrhnul a hlavně dotáhnul do konce dvě zábavné deskovky, takže talent rozhodně má. Obou titulů se ujalo polské vydavatelství Rebel, s nímž spolupracuje český Blackfire Entertainment, takže si obě zmíněné hry můžeme u nás zahrát v češtině. Nemluvě o dalších z líhně Rebelu, jakými jsou např. ZÓNA: Tajemství Černobylu, Flóra či Nemesis, kterou ovšem dovezl Mindok.

Dům snů i Flóru svými ilustracemi doprovodil velezkušený a hojně obsazovaný polský malíř Bartłomiej Kordowski z Toruně, jehož krásné malůvky dále znáte např. z her Between Two Castles of Mad King Ludwig, Celtic, Kitchen Rush nebo Spy Club. A proto mne docela překvapilo, že ilustrace nové hry Na louce dostala na povel mladší a méně zkušená, nicméně opravdu talentovaná polská malířka a fotografka Karolina Kijak. Karolina žije ve Vratislavi kousek od českých hranic, kde se věnuje portrétování a fotografování přírody a zejména ptáků. Právě její vášeň pro přírodu a samozřejmě její přenádherné kresby malované technikou akvarelu (vodové barvy) na kreslící karton rozhodly, proč jí byla práce na ilustrování hry Na louce svěřena.

Karolina si udělala dobré jméno svojí zvířecí kolekcí pro nadnárodní oděvní firmu H&M a její nádherné ilustrace si můžete v podobě reprodukcí i originálů za nepříliš drahý peníz zakoupit na jejím oficiálním sklepu (eshopu). Karolina pracuje jako interiérová architektka, kdy jí uspořádané prostory často zdobí obrázky naší středoevropské přírody a ptáků, na které je specialistka. Po pravdě se dost divím, že si jí nikdo z deskoherních vydavatelství nevšiml již dříve, protože Na louce je její první práce v tomto oboru. A pokud porovnáme ilustrace s další ptačí deskovkou Wingspan (v české verzi Na křídlech)? Karolina má své ptáčky více umělecké, vodovkově stylově rozpité a pastelově barevnější, zatímco Wingspan je má přesnější a odbornější jako z učebnic.

Ptáci Na louce

Občas při hraní padla otázka, jak moc jsou si obě ptačí hry podobné? Já bych řekl, až na podobné vyobrazení fauny a karetní zaměření, vůbec. Jsou to naprosto odlišné hry, pročež ve Wingspanu jako chovatelé lákáte do svých voliér a rezervací různé ptačí druhy, zatímco ve hře Na louce se jako přírodovědci-amatéři touláte krajinou a pozorujete nejen ptačí obyvatele ve světě okolo nás. Wingspan je také složitější hrou, byť malinko kratší a pro větší počet hráčů (1-5). Tvůrci Na louce se rádi chlubí, že všechny ilustrace ve hře jsou výhradně poctivě ručně kreslené a následně pouze zdigitalizované – žádné obrázky nebyly kresleny softwarově v grafických editorech, jak je dnes obvyklé. Celkem ve hře najdete 214 karet, kdy má kromě půdy každá vlastní unikátní ilustraci!

Karty sice mají střízlivější rozměry 50 x 73 mm, ale to je z důvodu úspory místa na stole, protože i tak už jen ve dvou hráčích hra zabere nadprůměrně prostoru, protože vaše vyložené karty míst, která jste prošli a flóry/fauny, kterou jste spatřili, se hodně roztáhnou zejména horizontálně, ale občas i vertikálně. Pokud jste hráli některé starší kousky od Rebelu, jako např. zmíněnou ZÓNU, tak z některých karet jistě vypátráte několik odkazů (easter eggů) na jejich další hry včetně ZÓNY, ale odkaz na Zaklínače (ani toho deskoherního) na kartách opravdu nenajdete. Nás v partě velmi bavil i minulý Dům snů od stejného autora (škoda, že se na náš trh nedovezlo rozšíření Domek: Słoneczna 156 (Dream Home: 156 Sunny Street), které přineslo variantu pro sólo hru i materiál pro šestého architekta).

Na louce je lépe než v domě

Na louce je ještě krásnější a výpravnější titul než je Dům snů, čímž nemyslím jen ty fantastické ilustrace, které řadím na absolutní vrchol výtvarného umění v deskových hrách vůbec. Jakkoli krom velkého balíčku karet už v bedýnce přehršel materiálu nenajdete, tak se nikde rozhodně nešetřilo: všechny kartonové díly jsou z tlusté lepenky, všechny herní desky pěkně velké a parádní jsou hlavně čtyři 3D zásobníky na karty, jež si nejdříve sami složíte. Vypadají naprosto skvěle, když do hry přinášejí málem prvek luxusu a bez nich byste při dobírání karet většinu z nich honili po stole, protože balíčky by nedržely u sebe.

Na louce má sice mírně složitější pravidla než předešlý Dům snů, ale stále se jedná o jednodušší titul, který se možná blbě vysvětluje, ale po pár kolech zjistíte, že je snad až triviálně pohodový. Na začátku partie máte k dispozici pouze samojedinou kartu půdy, jež vám dodá dva symboly. Ta symbolika je tu velmi důležitá, protože každá karta někam patří a každá karta přispěje do vaší postupně nabývající rostlinné a zvířecí říše zase novými symboly. Už jen ta půda se rozděluje do pěti podkladů: opadanky (to jsou tlející rostliny spadlé na zem), trávy, písku, kameniny a mokřin. Co podklad, to jeden symbol do zásoby. Půda, po které výletujete, není jen ten kus země, ale také z ní rovnou něco pěkného roste či na ní bydlí.

V opadance si lebedí obojživelníci, v písku housenky, v mokřinách, jak jinak, rostou houby, a kamení skýtá domečky pro hmyz. A to jsou další symboly, které se vám budou hodit pro další karty. Ty nové si vybíráte z hlavní herní desky, na níž je vždy nabídka 16 karet rozdělených do čtyř světových stran, což můžete brát jako směry vaší výpravy do přírody. Zatímco karty půdy berete zadarmo (pouze můžete vyložit maximálně 10 karet půdy), všechny ostatní již vyžadují přítomnost různých symbolů na již vyložených kartách. Třeba motýlci potřebují jednak travnatou půdu a jednak housenky (tedy symboly trávy a bezobratlých), takže pro vyložení karty takové Babočky paví oko potřebujete mít ve své oblasti již vyloženou kartu(y) s těmito dvěma symboly.

Jestliže máte tyto oblasti prochozené (karty vyložené), tak si motýla můžete vyložit na jednu z karet s potřebnými symboly, čímž si sice zakryjete jeden ze symbolů, ale babočka jej nahradí symbolem motýla a dvěma vítěznými body. Vždy je to něco za něco. Vyložením nových karet překryjete symboly na těch starých, ale zase získáte nové a jiné symboly z těch nově položených. Hra touto svou hlavní mechanikou krásně ilustruje potravní řetězce či závislosti rozmanitých živočichů a květin na ostatních zvířatech a rostlinách. Když zůstaneme u té pěkné babočky, tak tu lze překrýt např. dravým pavoukem Běžníkem kopretinovým, jenž pro sebe vyžaduje symbol motýla.

Když ho vyložíte, tak babočku sice sežere, takže zakryje symbol motýla, jenže zase přidá svůj symbol brouka a samozřejmě vždy vítané dva vítězné bodíky. Účelem hry Na louce je co nejlépe sestavovat sloupečky všemožných karet živočichů i rostlin tak zkušeně, že budete stále těžit z co nejvíce dostupných symbolů na kartách, aniž byste si ty nejdůležitější zakrývali (což se dost často vylučuje), takže si budete moci brát stále silnější karty s větší hodnotou vítězných bodů. Nejhodnotnějšími kartami ve hře jsou šelmy ze severního balíčku jako např. Rys ostrovid nebo Vlk obecný, někteří ptáci (Tetřev hlušec) a celá řada karet krajin, jaké při hraní navštěvujete.

Za 4 vítězné body ale musíte napřed dodat zpravidla trojici až čtveřici symbolů, jaké získáte vesměs až ve druhé polovině partie. Karty si ovšem nemůžete jen tak brát jak je libo z hlavního plánu před vámi. To by bylo až moc jednoduché! Každý máte k ruce 5 tzv. žetonů stezky, já bych řekl dřevíček ve tvaru šipky. Ve svém tahu si vždy vyberete jednu z šipek, kterou použijete k provedení jedné akce buď na hlavním plánu s kartami, nebo na vedlejší akční desce s táborákem. U šipky je číslo 1-4, což značí vzdálenost od šipky, na jakou si vezmete kartu z hl. plánu. Všimněte si, že plán má ze tří stran výřezy, kam šipku přiložíte. Od šipky pak odpočítáte 1-4, takže si vezmete první až čtvrtou kartu od šipky.

Jako volitelnou akci pak ještě můžete před sebe vyložit jakoukoliv kartu z ruky (i tu právě sebranou). Tím máte tah hotový a hraje další v pořadí po směru hodinových ruček. Jenže na plánu mohou být výřezy již obsazené, nebo se vám z něj nehodí ani jedna karta, případně prostě nepotřebujete brát další kartu. To se pak hodí akce na vedlejší kulaté desce s táborákem. Ta má také výřezy, ale tentokrát obdélníkové. Tudíž do nich přesně zapadne druhá rovná strana dřívek s piktogramy různých speciálních akcí. A podle toho jaké dřívko přiložíte, takovou akci provedete. Takto si lze vzít jednu libovolnou kartu z hlavního plánu (to se hodí, pokud jsou všechny výřezy obsazené), případně si vybrat jednu ze tří vrchních karet z jednoho balíčku, nebo vyložit až dvě karty z ruky.

Nejdříve cesta, pak krajinka

Mně ve hře chybí akce získání dvou karet z hlavního plánu, protože když všechny vyložíte, tak si novou zásobu do ruky budujete jen pomalu (hru začínáte s 5 kartami v ruce). Velmi důležitou akcí je získání dvojice podlouhlých žetonů cest, protože ty jsou nutnou podmínkou pro vyložení karet krajin, kdy platí že 1 volný žeton cesty = 1 vyložená karta krajiny. Sice některé hodnotnější karty krajiny vyžadují ještě další symboly podobně jako karty pozorování s živočichy a rostlinami, ale obecně nemají tak vysoké požadavky na množství symbolů jako nenažraná zvěř, takže se snáze vykládají a opět přinášejí solidní vítězné body.

Z desky táboráku ještě získáváte 2-4 body za dvojice symbolů z vašich vyložených karet (na to při hraní stále zapomínáme myslet!) a jako znouzi ctnost si při obsazení všech ostatních akcí můžete nouzově vyložit alespoň jednu kartu z ruky. Hraje se na 6 (1-2 hráči), nebo na 8 kol (3-4), kdy každé kolo znamená, že se zbavíte všech svých pěti dřívek. Vtipným bonusem jsou zalepené obálky s dalšími tematickými kartami pro zpestření hry, které byste měli (ale nemusíte) otevřít až při splnění zadaných úkolů. Jeden balíček kupř. jako odměnu za návštěvu přírodního parku, jiný za zpozorování alespoň pěti šelem (uf, naštěstí jen ve hře) a další za to, že spatříte divoké zvíře. Ostatně hra vás přímo vybízí k tichým výletům do přírody za pozorováním a hledáním flóry i fauny.

Mimo šestnáctistránkový sešit pravidel, jenž je velmi přehledně a polopaticky strukturovaný, v balení najdete ještě další velký sešit Rejstříku karet s dvanácti stránkami. Jsou v něm uvedeny zajímavosti ke každé z karet. V sešitu jsou také kolonky pro zapsání místa a data pozorování uvedených zvířat a rostlin, nicméně pro cestování není velkoformátový sešit vůbec vhodný. Forma menšího notýsku by byla praktičtější, ale stejně nepředpokládám, že by se někdo vydal do lesa za barák hledat rosničku či mloka, tudíž jako informační příručka rejstřík funguje dobře. Díky velkému počtu karet jsou partie dostatečně rozmanité, i když se kompletní nabídka všech 16 karet na hlavním plánu kompletně obmění pouze jednou v polovině partie.

A obrázky jsou tak pěkné, že často chceme sebrat kartu už jen podle sympatického živočicha na jejím líci, když je nám šumák, že je za něj málo bodů, nebo že pro jeho vyložení zrovna nemáme ty správné symboly. Ale což, když si do ruky můžu vzít božího křečíka, co si právě nacpává torničky šípkem, či mourinka, který je na chlup podobný našemu Maxíkovi? Ne, takovou kartu prostě na stole přece nemůžete nechat, i kdyby vás to mělo stát vítězství! A to jsou prosté, ale milé okamžiky, jakých na Louce zažijete plnou nůši. Není to přece ta největší pocta hry, pokud ji hrajete zvesela i jen tak bez honby za vítězstvím? Louka je totiž přesně taková hra, jež má všechno podchycené do detailu a při níž se u ničeho nemusíte vztekat.

Má lehká a srozumitelně sepsaná pravidla, z nichž vše pochopíte na první dobrou. Na zadní obálce kvituji shrnutí tahu hráče, pročež by takovéto přehledy měly být povinnou součástí každé deskovky! Když pro základní pravidla musíte stále listovat sešitem, není to tak pohodlné, jako rychlý pohled na jednu stranu či přehledovou kartu. Obrovskou výhodou je v dnešní době neošizená sólo hra proti jednomu umělákovi a fantastická výtvarná stránka Louku řadí mezi nekrásnější deskovky na trhu. Nad plán navíc dostanete tři užitečné drobnosti: praktické 3D zásobníky na karty, informačně přetékající sešit s rejstříkem karet a tajné obálky s dalšími tematickými kartičkami.

A to ani nemluvím o bonusové kartě Červenky obecné pro první objednávky, která na vás jako průvodce pípá z pravidel. Odehráli jsme mnoho partií nejdříve ve dvou, pak ve čtyřech a otestoval jsem také sólo hraní. Různé počty hráčů hru samozřejmě tu méně, tu více obměňují. Ve dvou je to jasně největší pohoda, prostě jako klidná jarní vycházka do přírody za krásného počasí, kdy na vás vykukuje tolik zvěře a kvítek, že nevíte kam se dříve dívat. V drtivé většině herní doby si nijak nelezete do zelí, protože vždy se najde nějaký dobrý výřez pro dřívko, z něhož budete mít užitek. Jestli jsme si navzájem zablokovali nějakou kartu, tak to bylo nejvýše dvakrát za celou partii na 6 kol, kdy v každém kole absolvujete 5 svých tahů (máte k dispozici 5 dřívek).

Tudíž jsou pak spokojení ti, kteří z duše nenávidí konfrontační hry. Zcela jiné to je při plném počtu kvarteta výletníků, kdy vám ostatní na stezce už daleko častěji překáží. Víceméně skoro každé kolo vám někdo sebere vyhlédnutou kartu nebo se k té své již nedostanete, protože máte na dřívkách jiná čísla než potřebujete. Partie jsou tím mnohem živelnější, padají peprné nadávky a když je dokonce i u táboráku na druhé desce plno, nejraději byste rozšlápli prvnímu broukovi krovky a zakroutili krkem veverce, jíž jste se minulé kolo tak obdivovali! Partie jsou o 2 kola delší, nicméně zase máte o jedno dřívko méně, a to zrovna o to nejpraktičtější, které funguje jako žolík, takže si s ním berete jakoukoli kartu.

A hraní to není špatné ani sólově, kdy po cestě stíháte umělého turistu zvaného Poutník. Sice to vždy vypadá, že mu absolutně nemůžete stačit, protože v každém tahu bere vždy jednu kartu z plánu (a většinou s body) podle snadných zákonitostí, nicméně zatím jsem ho vždy předběhl. Mírně ztížit si s ním lze i partie ve dvou, kdy vám blokuje braní karet. Po několika seancích v jakémkoli počtu najednou zjistíte, že dokážete myslet trochu dopředu a připravovat si karty na další tahy, protože již budete tušit, co za karty jednotlivé balíčky nabízí. Na východě prošlápnete různé půdy, na západě spatříte půvabné domečky, přístavky a krajinky, zatímco jih je plný zvěře a sever zase hodnotných, ale drahých karet.

Na louku jsem vytáhl čtvero přátel a ani jeden na hře nenašel jediný mráček či zdechlinu. Malé kartičky a ještě drobnější žetony cílů? Ano, ale to už jsem hnidopich. Klemens na sebe může být hrdý, protože se mu ve spolupráci s Rebelem povedlo dokončit naprosto znamenitou deskovku pro celou rodinu, na níž jsme nenašli jedinou větší věc, jaká by nám vadila. Louka má jednoduchá pravidla, přitom je systém sbírání karet zábavný, navíc z návodu vše na první přečtení snadno pochopíte. Hra disponuje praktickým insertem (jen musíte vložku pootočit o 90º, jinak vám nastojato vypadnou karty), kvalitními komponenty, rozumnou cenou lehce nad tisícovku i dobře navrženou sólo hrou. No a ty fantastické ilustrace, tak ty jsou snad ještě hezčí než příroda sama!

Hodnocení GamesBlogu: 10/10