Recenze Serious Sam 4 – nudný výlet do minulosti

Když před devatenácti lety vyšel první Serious Sam: The First Encounter, byla to tehdy doba podobným tupým a přímočarým střílečkám doslova zasvěcená. Ten rok totiž kromě Sama vyšlo dalších sedm akčních stříleček z pohledu první osoby, a to jsem jistě nevzpomněl všechny a ani nezapočítal ty s kamerou z osoby třetí. Všechno to jsou dodnes klasiky žánru, však posuďte sami: v únoru Clive Barker’s Undying, pak Sam, poté ještě první Red Faction, kapesní Doom, Aliens versus Predator 2, Halo: Combat Evolved a vynikající Return to Castle Wolfenstein. Na prvním Samovi chorvatské studio Croteam pracovalo skoro pět let, protože chtělo tehdejší popularity sci-fi stříleček z první osoby náležitě využít. A to chce s novým Serious Sam 4 i dnes. V herním průmyslu je zajímavé, že si Croteam již od začátku vybojoval právo přímo vlastnit ochrannou známku Serious Sam, což se mu pak později bohatě vyplatilo. Aby totiž duševní vlastnictví na herní produkt patřilo vývojáři a nikoli jeho platícímu vydavateli, tak to vůbec nebývá obvyklé.

Hejno odboček

Croteam pak na úspěch prvního Sama v letech 2005 a 2011 navázal dalšími dvěma díly, tudíž toto kvarteto hlavních her Serious Sam nyní završuje čerstvý díl čtvrtý. Různých Samů je ale daleko více, přičemž všech deset odboček až na jedinou výjimku vyvíjela jiná studia na základě licence či franšízy od Croteamu. První levoboček vznikl pod stejným názvem v roce 2004 jako předělávka jedničky speciálně pro konzole PlayStation 2 a GameCube, zatímco posledním vedlejším titulem byla přede dvěma lety kostičková multiplatformová hříčka I Hate Running Backwards. Nový Serious Sam 4 pokračuje neochvějně ve stopách svých předchůdců, z nichž se ale ani o píď neodkloní. Jinými slovy, co fungovalo dříve, již na dnešní dobu nemusí stačit. Serious Sam 4 je totiž generátor těch nejhorších střílečkových klišé, jaké se za poslední desetiletí stačily nasbírat. Přitom mu po technické stránce, tedy až na zastaralou a obyčejnou grafiku starou snad deset let, nemůžu nic vytknout.

Hra ze Steamu mi běží na maximální detaily ve vysokém rozlišení WQHD naprosto plynule na 60 FPS a nějaké výraznější chyby jsem kupodivu také nepotkal (hru jsem načínal již se staženým Hot Fixem 1.01). Jenže úrovně jsou naprosto lineární, když už je nějaká delší odbočka, tak na konci čekáte odměnu alespoň v podobě střeliva, ale v drtivé většině najdete jen prázdnou zeď. A tajné lokace, který je kolem osmi na jednu úroveň, jsou kolikrát tak nešťastně řešeny, že je bez návodu nemáte šanci vůbec zaregistrovat. Hra již skoro dvě dekády sází jen na to, že běžíte stále vpřed a do stran, přičemž kosíte desítky tupě nabíhajících nepřátel ze všech směrů, které nemají ani mák inteligence. Jako párhodinová odreagovávačka pro uhrovité mládežníky, proč ne, ale není to dneska už tak trochu přežité? Velmi podobný je např. aktuální Doom Eternal, ale ten je ve všech aspektech o třídu, ne-li o generaci vyspělejší a mnohem lépe nadesignovanou hrou. Ostatně už jen Samovy hlášky na rozdíl od starého dobrého Duka působí směšně až trapně, že by bylo bývalo lepší, kdyby tady držel klapačku a klidně jen odfrkával to své „Yep”.

Zastaralý vizuál

Velmi podobně k obyčejné grafice jsou hodně zastaralá i videa, která často působí jak z dřevních dob herních animací (autobus zastavující na pětníku a smýkající se vpřed, postavy nikdy nemají žádnou zbraň v ruce ani na zádech…) Čtyřku tvůrci zamýšleli jako příběhový předchůdce posledního dějství, takže události předcházejí děj třetího Serious Sam 3: BFE z roku 2011. Zřejmě právě proto se báli jakýchkoli větších, a vlastně i menších změn, protože na první pohled čtvrtý díl nejde rozpoznat od úplně stejně hratelné trojky staré devět let. Progres skorem žádný… Tedy v jedné věci je čtyřka lepší svých předchůdců, a to v solidní herní době. Serious Sam 4 je nejdelší hrou série, jíž na vyšší obtížnosti a s hledáním tajných míst projdete mezi 12 až 15 hodinami (rychlý úprk vpřed zvládnete již kolem 8), zatímco nejdelší z minulých Samů je spojený pár prvních dvou dílů Serious Sam Classics: Revolution na 10-12 hodin a konzolová odbočka Serious Sam: Next Encounter, která zabere typicky také kolem 10-12 hodin hraní. Čtyřka je rozdělena do trojice kapitol a včetně prvního velekrátkého levelu má 16 úrovní.

Nabídka 15 zbraní, v drtivé většině jen znovu převzatých z minulých dvou dílů, mi také nepřijde extra široká, i když k tomu můžete ještě využít 8 nástrojů (gadgets), které najdete většinou v tajných místech. Oni se tvůrci ani netajili, že do konceptu série jako chaotické arkádové střílečky nechtějí raději nijak zasahovat, což mi přijde zbytečně zbabělé. Zvláště, když je na trhu povedený Doom Eternal. Malým zpestřením na lineární a po pár úrovních již docela stereotypní cestě vpřed jsou nepovinné vedlejší úkoly značené modrým podtextem (hlavní cíle jsou žluté), jak jinak vesměs spočívající v tom, že někam dojdete a spustí se bitka s hordami mimozemské entity Mentala, která chce vládnout Zemi a celému vesmíru. Daleko zábavnější je průchod kampaní v online kooperaci až ve čtyřech hráčích, přičemž silně doporučuji alespoň tříčlenný počet. Škoda, že není podporována rozdělená obrazovka, ale jelikož hra zatím vyšla jen na počítače (konzole PS4/X1 jsou v přípravě), dá se to pochopit. Nicméně právě ve třech si můžete pěkně rozdělit palposty (levé a pravé křídlo a centrální fronta), takže pak Serious Sam 4 zabaví určitě na delší dobu než v jednom hráči.

Serious Sam 4 měl excelovat systémem Legion

Trumfovým esem nové hry měl být nový systém Legion, který dovoluje za udržení plynulosti hry sázet na scénu řádově tisíce postav, samozřejmě že nepřátelských. Jenže hra tento systém využije naprosto sporadicky, jen krátce na úplném začátku a pak na konci, přičemž proti takového mase pak ani nemůžete bojovat. Další promarněný potenciál. Podobně nevyužitý zůstal na dnešní dobu strom Samových schopností zvaný S.A.M. – Sirian Artefacts of Might, jenž nabízí solidních 17 možností, ale většina není při hraní moc využívána. Např. jedna dovednost značí, že z poražených nepřátel (ti se mimochodem vždy propadnou do země) má občas vypadnout nějaká ta munice. Ale něco z nich vypadne jednou/dvakrát za celou půlhodinovou úroveň, což je zatraceně málo. Tyto dovednosti si odemykáte za nalezené mimozemské artefakty v podobě svítících koulí, jež na Zemi zanechala pradávná civilizace Sirianů, kteří bojovali s Mentorem. Povedená je ale encyklopedie Netricsa, v níž postupně přibývají jak charakteristiky všech hlavních postav na straně Evropských obranných sil EDF, za něž bojujete, tak hlavně všech netvorů a příšerek (opět až na pár kusů jsou stejné co minule), na něž narazíte.

Jsou tu informace o zbraních a úkolech aktuální mise. Perfektně je rozprostřena obtížnost skrze pět stupínků, přičemž na tu nejnižší se skoro nedá umřít ani při totálním obklíčení příšerkami, a potěší její změny kdykoli během hraní. Parádní je jinak velmi široké nastavení grafiky, ovládání a pomocníků, takže se i na PC dá hra ovládat velmi přesně i s ovladačem, když to někomu vyhovuje. A vždy si do prostředí můžete promítnout dynamickou šipku, jež vás navede na správný směr k hlavní misi. Ale to mi přijde zbytečné, protože v úrovních s jediným směrem vpřed se snad ani nedá zabloudit. Když pak tvůrci do kampaně zakomponují nějaký dobrý nápad, tak ho zase zazdí opět tím střídmým použitím jako v případě sytému Legion, což měl být hlavní tahák hry a nakonec je to jen prázdný marketingový blábol. Řízení vozidel je dobré občerstvení, ale je ho zde pomálu, stejně jako ještě střídmější možnosti osedlat jednu z těch největších potvor Mentala a použít ji proti svým nohsledům. Jo a velkou novinkou je možnost střílet ze dvou zbraní naráz. Proč tady takových dobrých věcí není více!

A další malé přešlapy

Co také naplat, že zmíněné nástroje mají jepičí životnost a mají hrozně málo munice. Když složitě nějaký najdete, tak jej dvakrát použijete a je fuč. A navíc vám je hra při vstupu do nové lokace prostě sebere. Stejně si do ruky dáte dva kvéry, když na tuto dovednost musíte napřed oželet jeden Sirianský kouličkový artefakt, ale jak přepnete na jinou zbraň, tak už si dvojici zbraní musíte zase znovu pracně naklikávat. Ve čtyřce se podíváte vesměs do evropských lokací, od starobylého centra Říma přes vykopávky v Pompejích a Francii až na ruský Dálný východ. Jenže všechno to jsou jen roviny střídající užší pasáže s náměstími a furt takto dokola. Nudnější lokace jsem ve hrách fakt dlouho neviděl. Občas se dostanete i do interiérů a výše do pater a na střechy, ale opět, a to se již opravdu opakuji, jsou takovéto lokace jednou za uherský rok. Serious Sam 4 svým designem patří o dobrých deset let nazpět, protože pak by možná dokázal více zaujmout, ale i přes stále dobrý pocit z kosení té myriády prapodivných netvorů je hra prakticky ve všem neskutečně zastaralá a povrchní. Je to velká škoda, ale herní průmysl je mnohem dál, než si v Chorvatsku jsou schopní přiznat.

Hodnocení GamesBlogu: 5/10