Recenze Steelrising – automaty proti revoluci

Her, které přímo zobrazují události za období Velké francouzské revoluce (1789-1799), v historii mnoho nevzniklo. Z minulosti známe pouze tři: dvojici menších textových herních novel Revolution Diabolique a We. the Revolution, ale hlavně jasně největší dílo, Assassin’s Creed Unity. Tím čtvrtým do této malé partičky je akční historické RPG Steelrising od francouzského studia Spiders. Tito pařížští tvůrci o zhruba sedmdesáti hlavách patří pod křídla distributora Nacon, přičemž jejich nejlepším titulem je bezesporu další akční RPG GreedFall z roku 2019, jehož druhý díl GreedFall 2: The Dying World připravují na vydání napřesrok. Steelrising se událostí Velké francouzské revoluce zhruba drží tak, jak se ve skutečnosti opravdu staly, takže ve hře najdete, podobně jako v sérii  Assassin’s Creed, mnoho tehdejších reálných osobností.

Nicméně historii si na rozdíl od Unity vykládá daleko svérázněji a výrazněji po svém, což rozhodně není na škodu. Na začátku kampaně (hra je pro jednoho hráče) se přenesete do úplných počátků revoluce, do roku 1789, kdy Král Ludvík XVI. uvěznil svoji manželku a královnu Marii Antoinettu na zámku Saint-Cloud. Právě totiž začaly občanské nepokoje, které rozmařilý král nechal krvavě potlačit svou armádou robotických vojáků – automatonů. Původně hospodářské a zábavní stroje pro pomoc a obveselení obyvatelstva se ale jaksi vymkly kontrole. Vraždí kohokoli na potkání a tak král vyhlásil zákaz vycházení. I proto je samotná Paříž i její okolí zcela prosto revoltujících lidí, když v krajině trochu depresivně potkáváte jen a pouze chladné ocelové robotí zabijáky.

Jejich likvidace jakožto hlavní náplň Steelrising tak není moc zábavná, protože železné pekelné stroječky prostě jen tupě plní své úkoly a po rozsekání se jako hromada šrotu hřmotně sesunou k zemi. Na druhou stranu má hra někdy až hororový nádech, to když v temnějších lokacích na vás vybafne nějaký nový a hrůzně vyvedený automaton, kterého nečekáte. Hrdinkou je ale také jeden, či přesněji jedna z robotek, původně umělá tanečnice Aegis, která jako první z automatonů dostala mimo program i schopnost vlastního rozumu. Moc krásy i přes silné líčení nepobrala, nicméně zase kromě tančení umí i skvěle a mrštně bojovat na blízko i na dálku. Jako svoji osobní strážkyni ji totiž samotná královna vyšle na dlouhou výpravu, aby přišla na kloub tomu robotímu masakru lidí a také zjistila co nejvíce o ztracených dětech královského páru.

Marie je totiž kvůli revoluci, jež se z Velké francouzské zvrtla na Velkou mechanickou, s nervy v kýblu a s vaší pomocí chce to krvavé řádění dole v podzámčí co nejdříve zastavit. Jakkoli je Steelrising hlavně historické akční RPG z alternativní minulosti, tak do jedné hry zamíchává i další žánry. Především systém Soulslike, protože přebírá některé mechaniky ze série Demon’s Souls/Dark Souls. Steelrising je v tomto duchu rozhodně výrazně obtížnější hrou než dnes bývá zvykem, alespoň na standardní nastavení. Žádné stupínky obtížnosti tu nejsou a co mi hodně vadilo, ani záchytné bodíky (checkpointy) či manuální ukládání. Postup se ukládá pouze automaticky, a to jen na velmi střídmě a daleko od sebe rozmístěných úložných a vylepšovacích portálech se sochou kněžky Vestálky.

Portál musíte nejdříve držením tlačítka aktivovat a dalším držením si do něj sednout. Až pak se hra uloží a vaší automatonku si zde skrze mechanický trůn vylepšíte či si nakoupíte další vybavení. Veškeré interakce v prostředí jsou řešeny takto poněkud zdlouhavě několikerým držením tlačítka či klávesy za sebou, což mi přijde zbytečně rozvleklé. Otvíráte dveře? Držte tlačítko. Otvíráte bednu s vybavením? Držte tlačítko. Pro sebrání vybavení držte tlačítko… Proč to nejde na jedno ťuknutí jako u jiných her? Navíc se vám uloží pouze jediná pozice, takže ani nejde rozehrát více kampaní, nebo ke hře pustit dalšího hráče na stejném počítači. Co mne nebetyčně štvalo ještě více, je fakt, že po aktivaci portálu se v celé úrovni opět kompletně obnoví všichni nepřátelé.

Mám za sebou rád čistou prácičku, kdy hry s radostí zbavuji veškerých zlých protivníků, ale tady to nejde. Ještě horší je to v situacích, kdy se po aktivaci portálu potřebujete vrátit do dříve projitých míst. Ta jsou nyní zase zaplevelena nepřátelskými roboty, jejichž opětovná pacifikace je stereotypní a úmorná. Přitom jednou sebrané vybavení se tímto způsobem neobnoví, což naštěstí platí i o poražených bossech, jichž je tu v podobě obřích mechanických potvor celá řada. Počítat tedy musíte s tím, že když vás po desítkách minut bojování nějaký robotík zabije, v žargonu Steelrising „porouchá”, tak se objevíte opět o mnoho bloků zpět na začátku takřka celé úrovně a musíte si zase proklestit celou cestu dál.

Na adresu Steelrising zaznělo za ten půlrok od vydání mnoho kritiky na její ohyzdnou grafiku. Hra totiž vyšla již v září 2022, nicméně já ji připomínám z toho důvodu, že nyní je na Steamu ve velké padesátiprocentní slevě, která se promítla i do cen českých obchodů. Nyní ji zakoupíte lehce nad pět stovek v případě digitální PC verze ze Steamu, což je myslím na rozporuplné kvality hry již velmi dobrá a rozumná nabídka! Na PC ale hra vypadá velmi obstojně, daleko lépe než na konzolích, ale pravda, v dnešní době jsme zvyklí na mnohem hezčí tituly. Třeba zmodernizovaný Dead Space je zcela někde jinde, o takovém Hogwarts Legacy ani nemluvě. Obrazová zastaralost hry je způsobena obstarožním enginem zvaným Silk Engine, jaký ve studiu Spiders využívají na všechny své poslední tituly.

Jedná se o interně upravený, ale původně licencovaný a méně výkonný PhyreEngine od Sony, na němž jako první vyjel již starý Colin McRae: Dirt z roku 2007. PhyreEngine se zrovna moc nehodí na velké hry s rozlehlým světem, mezi něž se Steelrising počítá. Většinu ho používají jen menší či nezávislé tituly jako např. série Unravel. Steelrising tudíž pevně nastavuje vyhlazování na TAA bez možnosti do nastavení jakkoli zasahovat (to lze případně jen přes ovladač grafické karty). A jeho svět je sice místy docela rozlehlý, ale vždy omezený a lineární. Ostudná je práce s kamerou, jež vůbec nedokáže zprůhlednit překážky, takže si často v pohledu ze třetí osoby stíníte zdmi a ploty. Jakmile dojdete na širší prostranství (třeba zámecké zahrady), hra se začne výrazně cukat, však je i přes horší grafiku docela náročná na hardware.

Na mé konfiguraci jsem při nastavení na lepší grafiku (nikoli tu nejlepší možnou) dostal průměrně kolem 40-50 FPS. Jak jsem výše mluvil o tom, že Steelrising čerpá z více žánrů, tak musím připomenout ještě adventuru (dlouhé rozhovory, velká encyklopedie zdejšího světa), plošinovku (skákání po balkonech a římsách) a styl Metroidvania, protože na první průchod se rozhodně nedostanete všude, kde je to možné. Mnoho vrat a dveří lze odemknout až později, tedy pokud se do starších úrovní opět plných nepřátelstva budete vůbec chtít vracet. Po několika hodinách putování a odcestování z první lokace zámku Saint-Cloud na pařížské předměstí si totiž odemknete robotický kočár bez koní, cestovatelský to zázrak tehdejší doby!

Ten ve hře supluje funkci rychlého přesunu, když v něm můžete svobodně cestovat do všech dříve navštívených úrovní třeba pro vyzobání sběratelského matroše či právě navštívení dříve nedostupných oblastí. Své další cíle si vybíráte z přenádherně vykreslené mapy herního světa, byť ta malá přímo ve hře v rohu obrazovky chybí. Její práci nepříliš prakticky supluje kompas, k němuž  se také dostanete až později. Tato cestovatelská pomůcka na stisknutí tlačítka v prostředí označí místa vašich hlavních i vedlejších misí + vzdálenost k nim. Pokud tvůrci Steelrising titulují jako akční RPG, tak mají na stopro pravdu. Kromě občasného skákání tu hrají jasný prim neustálé souboje s desítkami robotických automatonů. Ti jsou opravdu pěkně a zajímavě vymodelovaní, a co hodně chválím, neustále přibývají nové a nové druhy.

Nepřátelé se vám tu hned tak neokoukají, přičemž někteří z nich vypadají fakt hrůzně a nebezpečně. Proti nim je naše bojovnice Aegis hotová Miss robotů 1789! Obyčejní strážci nejsou moc velká výzva, zatímco větší úderníci kupř. s velkými koulemi na řetězech či s obří sekyrou, notabene bossové, to už je věru úplně jiná písnička! Ti vás při nešikovnosti rozsekají na maděru klidně během pár vteřin, ani nebudete vědět jak! Pro tyto účely ovšem hra nabízí jak praktické úskoky, tak i bojové skoky, kdy ve vzduchu mácháte svými zbraněmi, případně možnost krytu s protiútokem. V truhlicích postupně nalézáte za odměnu nové a nové zbraně hodně roztodivného designu, od nabroušeného vějíře přes obří ozubené kolo až třeba po elektrické pušky.

Já si oblíbil a hodně vytunil dvojici ostrých kotoučů na dlouhých řetězech, které jsem s úspěchem použil jak na blízko, tak díky dlouhým řetízkům i na dálku. V duchu RPG mechanik naleznete v menu doslova obří možnosti vylepšování sebe i zbraní a vůbec i doplňování rozličného vybavení. Na úplném startu si ještě vyberete vaši třídu jako strážkyni, vojandu, tanečnici nebo alchymistku, zatímco později si tuto napevno vybranou specializaci rozšiřujete mnoha způsoby. Aegis disponuje šesti zlepšovatelnými atributy: silou, odolností, energií, technikou, alchymií a obratností. Platidlem je tzv. esence Anima, světélkující látka, na níž všichni automatoni fungují a která z nich při likvidaci vypadne. Na své kovové páteři máte pět slotů na moduly, do nichž si vkládáte různé posilovače zdraví, útoků, odolnosti apod.

Dále najdete a zakoupíte si obrovskou škálu vybavení, vedlejších zbraní a lektvarů, které si můžete nasadit na šest dírek ve svém pásku a z něj je při boji okamžitě používat. Jsou tu různé granáty (výbušné, ohnivé, mrazivé, zpomalující…), léčivé a posilující flakónky nebo kaménky na odlákání robotů, abyste je mohli snáze zezadu napadnout (slabší tak ihned udoláte a silnějším seberete hodně zdraví). I své zbraně (v každé ruce máte jednu velkou) samozřejmě vylepšujete a nadto všechno můžete klidně na portálech také prodávat. Rejdiči statistikami a chroničtí vylepšovači zde najdou svůj Svatý grál. Ani pestrost prostředí mi tu k těm různorodým automatonům nepřijde úplně marná.

Projdete si francouzský venkov, předměstí i centra Paříže osmnáctého století. Zahrady, zámky, usedlosti, nuzné i průmyslové čtvrti, továrny i kobky. Pravda, hra vypadá půvabně hlavně v interiérech a uzavřenějších oblastech. Jakmile máte delší výhled, méně schopný engine nedokáže zamaskovat hrubé a zastřené okolí či horší světelné a kouřové efekty. Co se autorům hodně povedlo, to je kdykoli volitelná možnost snížení obtížnosti hry přesně podle gusta. V menu se skrývá Asistenční režim, v němž sice přijdete o získání některých náročnějších odměn, ale zase si v něm aktivujete asistenci míření, navolíte sílu útoků nepřátel až po vaši totální nesmrtelnost a k dispozici jsou ještě další zlehčující pomůcky.

Steelrising není špatným titulem, ale musíme sportovně uznat, že na konkurenci úplně nestačí a hra mohla být po mnoha stránkách výrazně lepší. Ze šuplíčku žánru Soulslike vytáhneme kupř. Elder Ring nebo i starý Bloodborne. Obě to jsou výrazně kvalitnější hry. V adventurách si dá Steelrising do kapsy třeba jakýkoli z posledních Asasínů a starší brácha GreedFall je také stále nepřekonaný. Horší optimalizace, nedokonalá grafika, nedomyšlený systém ukládání či přehršel stereotypních a později již nudných soubojů se snaží vypárovat atraktivní zasazení do alternativní historie či parádní složení plechových nepřátel. Plnou cenu si Steelrising neobhájí, ale v současné době za to rozumné pětikilčo může fandům náročnějších mlátiček udělat radost.

Hodnocení GamesBlogu: 6/10