Recenze The Ascent – výstup z úplného dna

Vůbec se mi nechce věřit, že hra The Ascent je dílem pouhých 11 lidí z nového nezávislého studia Neon Giant! Tento mladý vývojářský dům si teprve v roce 2018 založili čtyři přátelé a bývalí zkušení pracovníci z Epic Games, id Software, MachineGames a Ubisoftu, kteří se podíleli na velkých herních sériích jako Doom, Far Cry, Gears of War či Wolfenstein. V té době již ale doma „na koleně” vytvářeli první úrovně jejich studiové prvotiny jménem The Ascent jako akční sci-fi střílečky s prvky RPG, jež se odehrává v temném cyberpunkovém světě budoucnosti. V blíže nespecifikované době budoucí a nepěkné se ocitnete na vzdálené průmyslové planetě Veles, toho času rozdělené mezi obří a mocné megakorporace. Ty si pod pláštíkem tučných honorářů nevýhodnými smlouvami zavazují lehkomyslné jedince, kteří na planetu proudí v očekávání velkých kariér.

Skutečnost je ovšem oproti reklamám a očekávání dozajista odlišná. Pracovníci jsou vykořisťováni jako ty nejhorší dělnické a pomocné profese s tím, že si dopravu, stravu a ubytko musí odpracovat dlouhá období, ve hře situovaných jako cykly. Až po určité době mohou být povýšeni a přeřazeni na nějakou lepší a čistší práci, zatímco ti průměrní s otrockou pracovní smlouvou pod jhem korporací většinou i dožijí. Váš hrdina či hrdinka je právě takový mameluk, který se nechá zlákat na pozlátko skvělé kariéry někde na kraji vzdáleného vesmíru, ovšem je obdařený silnými fyzickými parametry a dobrou muškou, což jsou atributy, jakých si předáci korporací dosti cení. Název hry jednak ilustruje název té největší korporace na Velesu, pro níž mimochodem pracujete, a jednak vaši snahu o vzestup jak po profesní stránce, tak i ze dna obří Arkologie, tedy smradlavé kolonie Ascentu.

The Ascent jako reklama na Unreal engine

Musí se autorům nechat, že již před začátkem vývoje The Ascent měli v hlavě podrobný podnikatelský plán, zčásti postavený na současné módní vlně cyberpunkových produktů, jaké typicky reprezentuje hlavně Cyberpunk 2077 od polského CD Projektu. Nejenže si kromě úvěru v bance domluvili prvotní investici milionu švédských korun od jednoho investičního fondu, ale díky grantu dostali od Epic Games další desetitisíce dolarů na jejich slibný projekt postavený na Unreal enginu 4. A do třetice něco přihodil i Microsoft jako všimné, že autoři svolili se zařazením do služby Microsoft Xbox Game Pass. Jelikož studio nemuselo vůbec řešit finance, tak vývoj hry šel zdárně a rychle vpřed, tudíž během necelých 4 let byl The Ascent hotov a vydán. V současné době studio již několik měsíců masivně nabírá nové zaměstnance.

Nábor znamená jediné – firma dobře prosperuje a na cestě je další a snad ještě ambicióznější (prozatím neoznámený) titul, než je The Ascent. Novinka pravděpodobně vzniká opět za pomoci externích investorů nebo nějakého velkého herního producenta typu Epic Games či Microsoftu, jenž si u The Ascent zaplatil konzolovou exkluzivitu. The Ascent je ryzí příběhová akční střílečka, kterou lze hrát sólo, v offline kooperaci i v online spolupráci až ve trojici hráčů, což je na nezávislou hru parádní vizitka! Děj se točí kolem té korporace The Ascent Group, která podivně zbankrotuje, takže nastává chaos, kdy se na její državy vrhají ostatní společnosti, klany a frakce. Vy máte štěstí, že si vás oblíbil jeden z mocnějších předáků na dně Arkologie, takže pro něho začnete plnit i daleko krvavější zakázky, než je úvodní vyčištění ucpaného systému recyklace odpadků.

Megakorporační otročina Veles

The Ascent vás ohromí rozsáhlým a propracovaným světem sci-fi cyberpunku, ne nepodobným tomu ze vzpomínaného Cyberpunku 2077. Zdejší planeta Veles má svoji (v obsáhlém Kodexu nastíněnou) historii a pozadí, přičemž její noční svět plný neonů, odpadků, mimozemšťanů, robotů, špíny a gangů je na tuto AA hru až neskutečně rozsáhlý a rozmanitý! Příběh je středně dlouhý, když vám splnění všech hlavních i vedlejších misí zabere kolem 15-20 hodin, ale důležitější je, že stále putujete v mnohapatrových, spletitých a rozlehlých lokacích ve znamenité 3D grafice, která ovšem používá klasický izometrický pohled z ptačí perspektivy. Takže kameru nelze otáčet, tudíž se vám postava schová za objekty v popředí, a možné není ani přiblížení či oddálení. To je někdy docela mrzuté, protože dopředu vidíte jen omezeně, nicméně alespoň někdy hra sama mění jak úhel náhledu, tak i výšku kamery.

Použitou kamerou mi The Ascent velmi evokuje klasickou dvoudílnou sérii akčních sci-fi stříleček Crusader, která vycházela na PC a konzole Sega/Sony mezi lety 1995 a 1997. The Ascent je jí hodně podobný, zatímco měnící se perspektivou mi zase připomíná jinou akční střílečku s Brucem Willisem v hlavní roli jménem Apocalypse pro PlayStation z roku 1998. Znovu se musím vrátit k naprosto parádní grafice a nyní po záplatách takřka plynulému chodu v 60 FPS i při mém WQHD 2K rozlišení na této sestavě, nicméně absolutním vrcholem celé hry je úžasný design prostředí, jaký navrhl někdejší hlavní designér lokací hry Bulletstorm Alexander Litvinov. Arkologie Ascentu je rozdělena vertikálně i horizontálně do 38 slušně rozlehlých čtvrtí, které dohromady tvoří relativně otevřený svět, v němž se můžete vcelku volně pohybovat po svých, taxíky, metrem a výtahy.

Některé části jsou pro vás jako námezdního dělníka a žoldáka z úplného dna Velesu uzavřeny a dostanete se do nich později. Silové brány s terminály odemknete buď nalezeným oprávněním, nebo za pomoci vašeho stále schopnějšího příručního počítače CyberDeck, s nímž lze hackovat různá počítačová zařízení. Design lokací je až extrémně detailní, všude jsou nějaké trubky, plošiny, obchody, reklamy a davy obyvatel. Hra nešetří krásnými světelnými i kouřovými efekty a projdete se od industriálního dna přes prostřední slumy, zničené oblasti plné banditů, kosmodrom, jadernou elektrárnu až třeba po vrchní luxusní rezidenční komplexy. Lokace jsou slušně rozmanité, živé a pohledné, ale jednu z největších výtek mám k  faktu, že se tu nachodíte zbytečně mnoho. Jako obyčejný žoldák vespod společnosti otrocky plníte vesměs podobné úkoly a mise pro výše postavené.

Většinou máte zpravidla někam dost daleko dojít a po cestě i na místě kosíte velké zástupy často velmi silných protivníků. Nepřátelé se rekrutují ze 25 druhů, mezi nimiž najdete jak lidi, tak i roboty a mechy, zmutovanou zvěř nebo mimozemšťany. Na své cestě, v níž se budete často vracet do již dříve navštívených míst, sice potkáte 41 unikátních nadabovaných nehratelných postav, ale příběh o vašem vzestupu a konci korporace Ascent je v průběhu hraní docela upozaděn, takže hlavně chodíte (rychlý přesun taxíkem, vlakem a výtahem totiž nevede do všech míst), střílíte, chodíte a střílíte. Nastupující stereotyp dobře rozbourává ten výtečný design rozmanitého prostředí, takže druhou velkou výtku mám k citelně nekonzistentní obtížnosti soubojů. Je skvělé, že umíte jak kotouly do stran, tak se i ve skrčení krýt za překážkami, potažmo za nimi i pálit.

Design prostředí je dechberoucí

The Ascent trápí kolísavá obtížnost

V průběhu dobrodružství na vás čeká 6 velkých bossů. Ti ale nejsou kupodivu (snad až na toho finálního) extra velkou hrozbou. Daleko více potrápí obyčejní řadoví nepřátelé třeba z řad různých zločineckých gangů, protože jich je zkrátka moc a rojí se jak včely. Často někam zdlouhavě dojdete, některé silové brány se uzavřou (tyhle umělé arénové mantinely fakt nesnáším!) a ze všech stran se na vás valí desítky generických protivníků. Před nimi musíte chtě nechtě utíkat a kotoulovat, protože jakmile zůstanete v jinak bezpečném krytu na jednom místě, v tu ránu vás obklíčí sebevražední bojovníci bojující na blízko a umlátí vás palicemi. Zdejší bitky mě tak posléze již moc nebavily, protože v nich jen chaoticky utíkáte, metáte kozelce a zběsile kropíte na všechny strany přiběhnuvší nepřátele, zatímco vám ubývá linka života.

Hra je často až moc náročná kupodivu i na tu nejlehčí obtížnost. Na druhou stranu se postup hustě ukládá co pár set metrů, takže při vašem skonu nemusíte takřka vůbec nic absolvovaného procházet znovu, pročež se objevíte opět těsně před bitvou. Dokonce vám zůstanou splněné i dílčí úkoly typu zabij 4 obrněné protivníky, takže když umřete po udolání třetího, nemusíte znovu pižlat všechny od začátku, nýbrž vám stačí zlikvidovat jen toho posledního. Jenže co naplat, když i tu poslední bitku musíte kvůli obřímu zástupu nepřátel opakovat třeba pětkrát, desetkrát? To vás pak i takto poctivě vyrobená hra málem tříáčkových parametrů začne pomalu více a více štvát a nudit. K čemuž ostatně dopomáhají i ty hodně podobné a stereotypnější úkoly. Hra obsahuje 12 hlavních misí vyplývajících z příběhu + 18 nepovinných vedlejších, jaké vám mohou zadat nehratelné postavy v okolí.

Bez augmentací ani ránu!

V duchu nutného RPG progresu si vaši postavičku i zbraně můžete velice široce vylepšovat. Kořisti v bedýnkách ale najdete jen pomálu, takže si je hlavně kupujete, protože peněz si vyděláte i nakradete docela dost. Nesete si jednu hlavní (pušky, brokovnice, raketomety…), jednu vedlejší (pistole a automaty) a jednu taktickou zbraň (granáty např.), přičemž si zbraně v inventáři kdykoli při hraní vyměňujete. Editor postavy je jen nicotný, dokonce si nenavolíte ani vousy, ale měníte aspoň helmy, trika, bundy a kalhoty, a to nejen z kosmetického hlediska, ale i pro lepší odolnost a brnění. A nemůžou samozřejmě chybět ani augmentace, ostatně zdejší svět je na nich skoro celý závislý a postavený. Naopak naprosto zbytečnou se zdá totálně nepřehledná mapa v tak hrůzostrašně chaotickém zobrazení, jaké jsem za poslední dobu věru neviděl!

Alespoň že navigace k cíli mise pomocí čar na podlaze funguje dobře a minimapka je zase praktická pro přibližnou lokalizaci nepřátel a nejbližších míst s různými interakcemi. To jsou třeba bedýnky s penězi nebo automaty na doplnění života či energie důležité na používání bojových augmentací, jako je např. již záhy dostupná smrtící rázová vlna. Znamenitý obrázek skvěle doplňují jak čisté zvuky a kvalitní nazvučení střelby, tak hlavně skvělá atmosférická hudba podobná neméně povedené muzice z videoherního parkouru Ghostrunner. Po vydání byl The Ascent plný technických chyb (i proto má hráčské hodnocení na Steamu jen 70-76 %, což je na této platformě, na níž hráči bezmyšlenkovitě buď chválí, nebo nadávají, reálných 6/10), nicméně nyní po několika opravách jsem na žádnou signifikantní nenarazil.

The Ascent je tak trochu nekonzistentní zážitek. Na malé studio přenádherná a libozvučná hra přetékající atmosférou úžasného cyberpunkového světa s podrobnou historií má rozkolísanou obtížnost, zdlouhavé cestování tam a zpět, místy nepřehlednou kameru a nudnější mise na jedno brdo. Jenže když si uvědomíte, že na ní dělalo jen kolem deseti lidí bez velkého producenta v zádech, že má možnost kooperace online i offline (!) a že ji nyní koupíte za velmi solidních pět stovek, tak i to jedno oko rádi přivřete. The Ascent se totiž atmosférou a stylem kupř. vedle Cyberpunku 2077 jako aktuálního cyberpunkového konkurenta nemusí vůbec krčit v koutě. Nedávno navíc vznikla docela povedená komunitní čeština, takže si hru užijete i když neumíte anglicky.

Hodnocení GamesBlogu: 7/10