Recenze Warhammer 40,000 Space Marine 2

„Co je vaším životem? Má čest je mým životem. Co je vaším osudem? Má služba je mým osudem. Co je vaším strachem? Mým strachem je selhání. Co je vaší odměnou? Má spása je mou odměnou. Co je vaším řemeslem? Mým řemeslem je smrt. Co je vaší přísahou? Mou přísahou je věčná služba.” 

Tuto přísahu vesmírných mariňáků ze světa Warhammer 40,000 jistě zná každý fanda této původně válečné fantasy stolní hry s miniaturami, která se stala od své premiéry v roce 1983 nejoblíbenější figurkovou stolovkou na světě. Po totálním dobytí stolů a podlah se Warhammer od roku 1992 vydal opanovat i monitory a televize, když úplně nové „Válečné kladivo” Warhammer 40,000: Space Marine 2 je posledním počinem z této mega dlouhé řady videoher na motivy Warhammeru. Podobně jako Disney Lorcana zřejmě nikdy nenaruší dlouholetou oblíbenost řady Magic The Gathering, tak ani žádné jiné hry s miniaturami, jako např. Star Wars: Imperial Assault, Mechs vs. Minions nebo Battletech zcela jistě nenaruší nadvládu stolních her Warhammer.

Warhammer i dnes stále patří stejné společnosti Games Workshop z anglického Nottinghamu, která ho kdysi prvně vydala, nicméně od toho konce osmdesátých let je tato značka již široce etablovanou franšízou a licencí, takže Warhammer dávno přelezl ohrádku figurkových a počítačových her. Ano, obrovský úspěch začal válečnou kompetitivní hrou s miniaturami pro 2-6 hráčů, jenže později se začaly objevovat i stolní RPG, karetky, knihy a komiksy, moderní stolní deskové hry s herními plány včetně kooperativních, konzolové tituly, barvičky a nástroje k modelaření, akční figury a existuje i televizní seriál a film. Games Workshop provozuje dokonce i vlastní streamovací televizi Warhammer TV s animovanými seriály a videi.

Možná si řeknete, co je na posouvání plastových vojáčků podle pravítka zábavného, ale jen za předminulý rok Games Workshop vykázal obří tržby přes 13 miliard korun! Ostatně jen historie světa Warhammeru má rozsah na mnoho knížek, přičemž řada Warhammer 40,000 je pouze jedním z mnoha. Games Workshop v roce 1975 spoluzaložila dvě velká jména fantasy světů Ian Livingstone a Steve Jackson. A první recenzi (8/10) na úvodní edici Warhammeru zase napsal další fantasy velikán Joseph Dever. Ian vymyslel řadu populárních gamebooků Fighting Fantasy, spoluzaložil vydavatelství Eidos Interactive a autorsky se podílel na řadě známých videoher jako jsou Deathtrap Dungeon, Omikron: The Nomad Soul, Warzone 2100, Deus Ex či Republic: The Revolution.

Steve taktéž spolupracoval na řadě Fighting Fantasy a vytvořil počítačovou herní sérii Sorcery!, zatímco Joe Devera jistě poznáte jako autora slavných gamebooků s Lone Wolfem. Warhammer je hlavně v žánru stolních a počítačových her extrémně oblíbenou značkou, jejímž licencováním Games Workshop vydělává majlant. Však se produkty z obou větví počítají na stovky, když každým rokem vychází rovnou několik titulů pro stoly i počítače a konzole zejména od jiných franšízantů. A zatímco v deskových hrách jsou Warhammer produkty mimo produkci Games Workshopu spíše vzácné, ve videohrách je to zcela opačné. Jedním z mnoha držitelů licence na Warhammer je francouzský producent Focus Entertainment, který licenci získal od roku 2007, kdy vydal hru Blood Bowl.

Jejím autorem je podřízené studio Cyanide, jež se do dneška na tituly z univerza Warhammer široce specializuje. Výrobcem nového dílu Warhammer 40,000 Space Marine 2 je ale americké studio Saber Interactive, pro něž je Space Marine 2 prvním produktem na základě světa Warhammer. V Saberu ale mají velký rozsah, protože stojí jak za automobilovou řadou MudRunner/SnowRunner/Expeditions, tak kupř. za reedicemi Crysis, World War Z či sérií Halo. A v neposledku právě kutí titul RoadCraft, o němž jsem psal minule. Předchozí úvodní díl Warhammer 40,000 Space Marine vyšel již před jedenácti lety jako velmi slušně hodnocená akční sci-fi mlátička a střílečka z pohledu třetí osoby z pochmurného světa Warhammeru 40,000.

Tenkrát ji vydávalo americké THQ a vyrobilo kanadské studio Relic Entertainment, které před rokem naposledy vyprodukovalo parádní Company of Heroes 3. Warhammer 40,000 Space Marine 2 sice na první díl příběhově navazuje, nicméně vzhledem k tomu, že události mezi oběma dějstvími dělí stovky let, hraní jedničky není vůbec potřeba. Ostatně, co si předtím prožil zdejší staronový hlavní hrdina, vesmírný mariňák Demetrian Titus, jehož dabuje britský herec Clive Standen (film Everest, seriál Vikingové), není pro hraní absolutně potřebné. Obě hry jsou koridorové akční mlátičky/střílečky z pohledu třetí osoby, nicméně první změnou jsou vaši nepřátelé. Síly lidských odpadlíků Chaosu zůstávají, ale srandovní orky nyní nahradila vetřelcům či broukům z Hvězdné pěchoty podobná ohyzdná rasa Tyranidů, tedy staří známí padouši, kteří byli součástí úplně první figurkové hry z řady Warhammer 40,000 z roku 1987.

Jestli mi Warhammer 40,000 Space Marine 2 něco připomíná, tak zcela jasně sérii Gears of War. Zde jsou také silně obrnění macho vojáci, byť výrazně geneticky upravení, nepřátelé nejsou zas tak odlišní a v obou titulech čelíte podobným vlnám protivníků i za pomoci řetězových zbraní. Jenže tím podobnost končí, protože Warhammer 40,000 Space Marine 2 je výrazně chaotičtější a frenetičtější hrou, která se zhlédla v titulu World War Z. Ten díky internímu enginu Swarm dokáže v jedné scéně počítat prý až 1000 pohyblivých objektů, ovšem za drobné pomoci užšího koridorového prostředí. Právě tyto vlastnosti má i Space Marine 2, pročež využívá stejný engine a tyranidů proti vaší maximálně trojčlenné jednotce mariňáků posílá stovky a stovky, zatímco v minulém díle vás prudily maximálně jedna až dvě desítky orků.

Warhammer 40,000 Space Marine 2 tím pádem není žádná taktická či kradmá střílečka, nýbrž ukrutně chaotická mega řežba, že bych proti ní i ty zmíněné Gears of War klidně nazval skoro plíživou hrou. Čeho si tady velmi cením, to jest fakt, že titul Space Marine 2 nemá žádné uzavřené arény známé z gearsů, i když jeho prostředí šíří ani svobodou zrovna neoplývá. Jedna cesta vpřed ale zase dovolila nakreslit opravdu přenádherné scenérie, kdy se na vás valí jedno obří hejno tyranidů za druhým z povrchu i z nebe. Swarm engine, který si v Saberu sami vyvíjejí, je stále silný, univerzální a dobře modifikovatelný nástroj, však na něm běží i zcela odlišná série MudRunner/SnowRunner. Graficky patří Warhammer 40,000 Space Marine 2 mezi nejkrásnější tituly dneška, ovšem za cenu větších nároků na hardware počítače (hrál jsem na tomto PC).

Na vyšší nastavení jsem se při WQHD rozlišení 2560 x 1440 bodů v bojích nedostal přes 40 snímků a občas se hra začala fest kousat a ztrácet textury povrchu. Bohužel v nastavení grafiky chybí důležité volby jako typ a deaktivace vyhlazování nebo šíře výhledu FOV. A co si pamatuji z gearsů, tam šlo měnit rameno výhledu, zde nikoli. Parádní grafiku i bez podpory Ray Tracingu a HDR doplňuje neméně velkolepá orchestrální hudba, ale ta byla skvělá již v předchůdci. Ani syrovému dabingu plnému drsných macho hlasů nelze nic vytknout. I „woke teroristé” mohou být spokojeni, neboť ve vašem družstvu nechybí ani černoch, ani Asiat. Četl jsem ale nářky, že nemůžete hrát za ženskou mariňačku. Na to mám jedinou odpověď: v předloze se u vesmírných mariňáků žádná žena nevyskytuje, protože vojáci vznikli z DNA císaře, jenž je jak vidno mužského pohlaví…

Naopak musím Warhammer 40,000 Space Marine 2 pochválit za až pedantskou podobnost se stolními předobrazy. Není totiž nic lepšího, než když najednou spatříte úplně stejný tank, jaký máte vedle na svém stole a podobně i bojovníci jsou prakticky z deskovky vypadlí, což je hodně fajnové. Základem a první volbou, jakmile Space Marine zapnete, je režim kampaně. Ten vás vezme do 41. milénia světa Warhammeru 40,000, kdy se hlavní hrdina jako degradovaný poručík vrací ke svým vesmírným mariňákům, aby čelil obrovité invazi tyranidů na tři planety: Kadaku, Avarax a Demerium. Opět zopakuji úžasné a rozmanité lokace, kdy na první Kadaku ťápete v tropické džungli, na Avaraxu pronikáte do obřích industriálních komplexů, zatímco na Demeriu vás čekají jen chmurné kobky a ruiny.

Takto znamenitě a docela složitě navržené úrovně má málokterá hra s otevřeným světem. Právě proto jsou zdejší koridory jako stvořené. Kampaň je o něco delší než u prvních mariňáků. Ty jsem dohrál za 12 hodin, dvojku za 16, ale na nejnižší obtížnost ze čtyř se dá kampaň proběhnout i do 10 hodin. Po prologu vás čeká 6 velkých misí, přičemž si je můžete zopáknout třeba na vyšší obtížnost. Kampaň lze hrát samozřejmě sólo, ale daleko zábavnější je online kooperace až ve třech mariňácích. A to naštěstí není všechno. Warhammer 40,000 Space Marine 2 obsahuje další dva herní režimy situované pro hru více hráčů. PvE složka se jmenuje Operace a ukrývá dalších 6 samostatných misí ve stejném počtu map pro kooperaci, nicméně je super, že si je můžete projít i sólo.

A posledním módem je klasika PvP zvaná Věčná válka pro bitky 6 na 6 – mariňáci vs Chaos. Ta je nejstřídmější, když nabízí jen trojici map a trojici typů her od bitky všichni proti všem po zabírání jednoho či více bodů. Tady už sami logicky nepochodíte. Jak vidno z názvu PvP části, hra obsahuje české titulky. Kromě kampaně, kde hrajete za postavu Demetria Tituse, si pro další dva režimy vytvoříte v editoru svého vlastního mariňáka, kdy lze vybírat ze šesti tříd od mlátičky po odstřelovače. Škoda jen, že není možné vytvářet vlastní emblémy na brnění. Každopádně mariňáci jsou ve hře opravdu velká bojová monstra, kdy je doposud snad žádný titul z univerza Warhammeru nedokázal vybarvit tak syrově a velkolepě. Na monitoru úplně cítíte jejich tunová brnění a oproti jedničce i jakousi neohrabanost, kdy jsou oproti obyčejným imperiálním gardistům naprosto ohromující.

Pokud preferujete opatrný a tichý postup v taktičtějších střílečkách, zde moc nepochodíte, ale jestli je vaší kávou chaos a masakr na všechny strany, kdy vám nevadí hejna nepřátel kolem dokola, že takřka není vidět holá zem, ve Space Marine 2 si budete lebedit. Způsob útoku mariňáků je léta stále stejný: prostě nadupou přímo do ohniska tyranidů, vytáhnou svou obří dýku nebo řetězový meč a skrze lehčí či těžší útok začnou prořezávat křehká těla netvorů. V tom moc atraktivity nehledat, leč k dispozici máte i kryt proti lehkým modrým útokům, případně úhyb proti silným červeným útokům. Krom toho máte na výběr i z bojových komb, dokončovacích poprav nebo smrtící kombinace úderu nablízko se střelbou, přičemž všechny tyto bojové pohyby jsou velmi silné a nepřátele brutálně zdecimují.

Jenže ta vřava je tak šílená, kdy hra chlístá hektolitry vetřelčí krve po celé obrazovce a kdy jste kolikrát naprosto obklopeni netvory, takže jste vůbec rádi, že mácháte nějak nazdařbůh svojí zbraní a ani nevíte, co se to před vámi děje. Na můj vkus je toho masakrování snad zbytečně moc, v tomto mohli autoři namlsaní nekonečnými hordami zombíků v jejich předchozím World War Z trochu ubrat. Místy mi tudíž bitky přišly až moc jednotvárné, však je jediným úkolem mariňáků pozabíjet, postřílet a rozsekat úplně všechno, co se kolem nich pohne. Nic logického ani přemýšlivého ve hře nenajdete, na to nejsou vesmírní vojáci ani určení. Taktéž velká škoda, že se po okolí povalují větší zbraně typu kulometů, raketometů, tanků apod., ale nic z toho normálně využít nelze.

Stejně tvůrci prokaučovali využití raketového batohu, který sice máte na zádech od konce prologu, jenže zapnout ho můžete jen v několika málo případech, kdy vám to příběh dovolí. Překážky tak ničíte pouze na kontextové tlačítko a sami je nepřeskočíte ani nepřeletíte, což mne tady hodně mrzí. Jinak ale po okolí pozorné oko ultramariňákovo najde cokoli svítícího, což znamená výbušný předmět jako sudy s palivem, nádrže s chemií nebo dokonce explozivní flóru. S tím hra naštěstí nešetří, ale vzhledem k počtům nepřátel jsou jejich účinky na neřádstvo spíše kosmetické. Ale zase tuze pohledné, protože světelné a kouřové efekty hra umí taktéž báječné! Prakticky nikde nenajdete hluchou či mrtvou scénu.

Plán podpory hry na roky 2024 a 2025

Vskutku monumentální scenérie takřka neustále chrlí hustou atmosféru zmaru a války, kdy i na horizontu vidíte drtivé nálety létavců tyranidů, hořící základny, marné boje gardistů či křižující střely z palných zbraní. Posun od daleko sterilnější jedničky je ohromný. A když je vzácná chvíle ticha, pak záhy očekávejte další obří masy desítek až stovek bestií řízených obrovitými veliteli nikoli nepodobnými vetřelcům. Na ty se určitě zaměřte jako první, protože jsou jednak velmi odolní, kdy do nich nasypete desítky nábojů a stále je nezabijete, a jednak na dálku řídí obyčejné bojovníky vůkol. Když pak velitele sejmete, okamžitě zahynou i všichni propojení jedinci kolem. Pak si vše vyfotíte skrze integrovaný foto mód s různými filtry, nicméně sám pořizovat obrázky už neumí. Na rozdíl od předchůdce má váš mariňák kromě zdraví i stupnici brnění.

Tento štít se dobíjí sám chvílí oddychu. Na obnovení zdraví se zaase hodí sporadicky nacházené injektory (maximálně nesete dva) a když padnete, stále vás může oživit kolega ve zbroji. To je totiž jediná činnost, kterou vaši umělí spolubojovníci dokážou bez výhrad, jinak při sólo hraní stojí za starou belu. Zatímco vy v průběhu kampaně pozabíjíte řádově tisíce nepřátel jak z řad tyranidů, tak později i z řádu chaosu, kolegové vám pomohou tak akorát několika desítkami. Občas se fakt hodně motají, nevím sice, jestli je to schválně nebo chyba, ale můžete jimi procházet, takže se aspoň dostanete k ovládání vrat, které by jinak blokovali. O létání jsem již psal, tak zbývá doplnit, že postupně se naučíte dalších 7 speciálních schopností včetně zuřivosti a neviditelnosti.

Úplně se ale zapomnělo na statistiky zbraní při jejich výměně v poli, kdy vůbec netušíte, jestli by ta nová byla účinnější než dosavadní. A pro pořádek, krytí za překážkami, jak to umí hry z řady Gears of War, nebo kotoul z prvního dílu mariňáci neumí, pro tyto účely je tu úskok a kryt mečem. Mimo PvP část Warhammer 40,000 Space Marine 2 podporuje funkci Cross Play na všech platformách PC, PS5 a XS-S/X. Několik běžných věcí ale autoři plánují trestuhodně dodat až později. Hra při vydání nepodporuje ultraširokoúhlá rozlišení a renderovací technologie AMD FSR a Nvidia DLSS nejsou nejnovější specifikace. Stejně tak si nemůžete založit privátní online hru. Většina těchto funkcí by měla podle plánu dorazit během následující měsíců, viz obrázek výše.

I tak je ale Warhammer 40,000 Space Marine 2 jednou z nejlepších her z tohoto univerza, jaké se za těch dlouhých více než padesát let urodily. Takovou epickou prezentací, hratelností ani prostředím se nemůže chlubit snad žádný dosavadní Warhammer titul. Za těch jedenáct let je posun od předchůdce vskutku obrovský. Jedničkou podle hodnocení sice nadále zůstává Total War: Warhammer 2, ale minimálně v žánru stříleček je Space Marine 2 tím nejlepším, co si můžete s obrněnými mastodonty koupit. Tedy, pokud jste příznivci maximální akce před vším ostatním a nevadí vám trochu přímočařejší a jednodušší zábava. Jako fandové světa Warhammeru si hru užijete výrazně více než jako ti, kterým tato značka nic neříká, nicméně si myslím, že třeba fandy série Gears noví mariňáci mohou taktéž zaujmout.

Hodnocení GamesBlogu: 8/10