Právě jsem se vrátil z hradu, aneb jaký byl dnešní večírek pořádaný Electronic Arts ve smíchovském klubu Futurum? Inu, žravý, chlastací a kecací, tedy asi jako vždycky. Já sice nemám co povídat, protože jako stárnoucí externista jsem mockrát na párty pořádané herními vydavateli nebyl, ale z toho, co se dělo dnes večer se dá něco usuzovat. Klub dobře znám, však si tam ještě dnes občas zajdu na oblíbené 80′ párty a tak jsem přijal s manželkou pozvání od mého kamaráda Martina Kallera ze serveru Gamepro.cz. Za toto médium jsem se na akci samozřejmě inkognito vydával.
Sice se uvádějící pracovník pořádající PR agentury (distributoři sami nic nepořádají, nýbrž to pro ně dělá povětšinou externí firma) trošku divil, když jsem mu na požádání předložil svojí vizitku z mé civilní práce, ale to už jej zaměstnali další návštěvníci, takže jsem i s manželkou proklouzl bez problémů. Docela mě potěšilo, že v klubu hrála úplně stejná hudba, jako na zmíněných diskotékách, tu a tam propletená obrázky z her vydávaných Electronic Arts. Klub má totiž nad parketem promítací plátno, kde se normálně pouštějí videoklipy. Těšil jsem se dopředu na prezentaci Crysis a nebo alespoň nového Battlefieldu, ale nic takového se po dobu mé návštěvy pohříchu nestalo.
Sice na plátně občas probleskovaly ukázky z Crysis, ale nejednalo se o nic nového. Taktéž velkoplošné obrazovky a notebooky ukazovaly pouze hratelné ukázky ze starých známých her, tedy až na jednu pro Nintendo Wii, která my známá nebyla a moc jsem ani nepochopil její účel. Pokud prezentované hry zklamaly, rozhodně se to nedá říci o znuděných, ale usměvavých a hlavně sexy hosteskách, doprovázejících každou televizi a ochotně vysvětlující princip hry, zatímco vy chápete úplně všechno upnutým pohledem do jejího výstřihu. Převahu v jejich obecenstvu tvořily spíše zástupci obchodní a distributorské sítě, přičemž jsem zde potkal i mé kamarády z Xboxu 360, potažmo komunity Xlive.cz Treida, Cryptaha a Karlose 99.
Nás novinářů zde byla možná minoritní část, ale to vůbec nevadilo, protože jsem poklábosil s mnoha z nich, přičemž od jednoho šéfredaktora jsem jako prezenčku obdržel i čerstvý výtisk nového časopisu, kam jsem premiérově začal psát. Pořádný program, tedy pokud nemluvím o velmi dobrém a bohatém rautu, začal až později, kdy se na pódiu objevil rekordman, co velice efektně a dovedně dokáže žonglovat, hlavičkovat a nožičkovat prakticky s jakýmkoli míčem. Sekundovat mu měli stateční muži z publika, ovšem když netrénovanému člověku přikážete, aby udělal několik nožiček s rugbyovou šiškou, míč pak létá doslova po celém sálu a nikoli od kolénka ke kolénku.
Přesně to samé se stalo, i když musím říci, že se kluci skutečně snažili. Frajer pak perfektně žongloval nejen se šiškou, kulatým míčem, ale dokonce i s hopíkem a prý i s antiperlí, nebo tic tacem, co já vím, ale to jsem na tu dálku a šero nemohl vidět. Ovšem skleněnka by mu asi pak do pusy těžko hopsla. Hlavním bodem programu pak byla slovenská teď již měkce popová kapela No Name, což není i po dovedném míčovém ekvilibristovi (ani nevím, jak se to strašné slovo vůbec píše) vůbec špatné číslo.
Ale to už si pro mě přiletěl strýček Fido, takže jsem na nic nečekal, narval se do sebe poslední nealkoholické pivo (manželka bohužel okamžitě po vstupu jako že nic vyzunkla tři sklenice vína, aby se vyhnula potupě řízení) a odebral se na cestu domů. I když jsem čekal alespoň nějaké pořádné odhalení budoucích titulů EA, což se nestalo, musím akci pochválit, protože volný program nakonec nebyl špatný, tlačenka nebyla ani na záchodech a tak to bylo všechno pěkně nenucené. Jen kdybych jako první našel to pivo, to by pak bylo hnedle všechno veselejší…
Nejnovější komentáře: