Nezávislý blog Michala Jonáše o hrách všeho druhu

blood lines banner

 

Skoro před třiceti lety bylo v kanadském Vancouveru založeno vývojářské studio Radical Entertainment jako nový podnik několika velezkušených herních vývojářů a producentů, kteří se záhy díky svým kontaktům postarali o pravidelný přísun nových zakázek. Část osazenstva do čerstvě spuštěného studia Radical přešla z jiné herní firmičky Distinctive Software z města Burnaby. Distinctive jsou mimo jiné tvůrci prvních dvou dílů stále živé série Test Drive, než si ji distributor Accolade začal od trojky vyrábět sám. V Distinctive Software, které je nyní součástí kanadské pobočky EA, se ale jinak věnovali hlavně portování her na různé platformy, ponejvíce na PC (MS-DOS). A tak náplň práce zaměstnanců Radical Entertainment byla jasná. Jejich vlastní tvorba skoro ani nestojí za řeč, snad právě kromě Blood Lines, protože se stali specialisty na portování her z PC na konzole od Sony a Nintenda.

Vlastním značkám a originálním titulům se ve studiu Radical začali plně věnovat až v mladší historii. Solidní gangsterka Scarface: The World Is Yours z roku 2006, jež přímo navazuje na stejnojmenný snímek, je jejich dítě, stejně jako o rok mladší závodnička Crash Tag Team Racing, akční adventura podle slavného animovaného seriálu The Simpsons: Hit & Run (2003) či komiksová mini série Hulk (2003 + 2005). Na jaře 1999 mezi mnoha porty ovšem na první PlayStation vydali svoji originální hru zvanou Blood Lines. Oslovila je totiž americká pobočka SCEA*, jestli by pro ni nevyrobili na multiplayer zaměřenou futuristickou sportovní hru, která by pomohla zpropagovat první herní stanici jako platformu pro zábavné zápolení více hráčů, tehdy samozřejmě výhradně před jednou obrazovkou.

 

Přiblížená kamera na souboj dvou borců

 

Blood Lines tak byla pojetím dost jednoduchá sportovní multiplayerová sci-fi hra, v níž jste se až v osmi(!) ocitli v nevelké, ale pěkně vertikálně vystavěné aréně plné lávek, můstků a plošinek. Po úrovni se na různě dostupných místech nacházely svítící barevné orby. Ten ze soutěžících, kterému se podařilo proběhnout a svojí barvou označit nadpoloviční či největší počet orbů, vyhrál zápas. Blood Lines tak byla velmi chaotická a živá multiplayerovka, jež byla solidně zábavná již ve dvou. Chytré bylo, že se nemusela použít rozdělená obrazovka, protože celá aréna nebyla o mnoho větší než obrazovka a tak se obraz pouze drobně oddaloval či přibližoval, přičemž náhled z výše položené boční perspektivy zůstal po celou dobu zápasů zachován. Díky menším arénám si hra mohla dovolit na tehdejší dobu vynikající, rychlou a velmi detailní grafiku.

Ani obsahově hra nijak neskrblila, protože omezené prostředí nebylo datově moc náročné a tak na kompaktním disku CD zbylo vedle enginu, assetů a zvuků hodně místa. Postaviček, které po sobě také střílely a mlátily se, bylo na výběr 11, ale rozmanitých arén dokonce 33, kdy trojici vždy spojovalo stejné téma. Vybírat jste si mohli ze 6 herních režimů včetně turnaje pro jednoho hráče se zápasy až proti třem uměle řízeným protivníkům ve vzrůstající obtížnosti. Hra podporovala vibrace, analogové ovládání i moderní ovladač Sony DualShock, o výtečné grafice ve vyšším rozlišení s více než stovkou dynamických světelných efektů jsem již psal. Zápasy osmi hráčů umožňovalo zapojení dvou adaptérů Sony Multi Tap do obou zdířek pro ovladače na konzoli PlayStation. Každý adaptér totiž rozšířil konektor o další tři porty, takže do konzole jste zapojili přes tyto adaptéry dokupované zvlášť 2 x 4 ovladače.

 

 

I přes přímočarou, zábavnou a živelnou hratelnost hlavě ve více hráčích (Co já jsem se s kamarády Blood Lines nahrál!) se hra vůbec neprodávala a záhy naprosto zapadla, takže o ní dnes ví jen opravdoví pamětníci a veteráni první PlayStation. Ten rok 1999 totiž na PlayStation vyšlo mnoho špičkových megahitů, mezi nimiž „pouze” slušná a moc úzce zaměřená hra Blood Lines i přes reklamní kampaň v oficiálních PlayStation magazínech totálně zapadla. Jistě jsou pro vás daleko známější tituly z roku 1999 jako Ape Escape, Crash Team Racing, Driver, Gran Turismo 2, Grand Theft Auto 2, Final Fantasy VIII,  Legacy of Kain: Soul Reaver, Medal of Honor, Need for Speed: Road Challenge, Rayman 2: The Great Escape, Resident Evil 3: Nemesis, Silent Hill, Spyro 2: Gateway to Glimmer, Syphon Filter, Tony Hawk’s Pro Skater, Tomb Raider: The Last Revelation nebo Um Jammer Lammy, že?

Propadák to byl tak velký, že SCEA* zůstala na skladě velká várka tisíců neodebraných krabiček Blood Lines, které rozdávala jako dárky na veletrzích a prezentacích. Dokonce je evropská divize SCEE** naprosto anonymně přibalovala dovnitř velkých sběratelských edic Metal Gear Solid: Tactical Espionage Action, v nichž jste zcela bez upozornění překvapivě našli i disk s plnou verzí Blood Lines. Blood Lines dnes naleznete po bazarech jen sporadicky, přičemž její zapomnění dobře ilustruje jen fakt, že ji velmi těžce naleznete na stahovacích ISO/ROM úložištích. Nicméně já na tohoto pradědečka dnešních MMO*** titulů vzpomínám rád, protože to byla jedna z mála her v mém životě, kterou jsem si s kamarády vedle sebe na koberci malého pokojíčku velmi užíval! Nicméně Radical Entertainment tento neúspěch přežili a i nadále tvoří videohry, aktuálně jako podpůrný tým pro vydavatele Activision.

 

metal gear solid collectors

Metal Gear Solid s Blood Lines (kredit: mygameshirts.blogspot.com)

 

* SCEA = Sony Computer Entertainment America
** SCEE = Sony Computer Entertainment Europe
*** MMO = massively multiplayer online – online hra pro velké počty hráčů