Malá a nezávislá studijka jsou kořením celého herního průmyslu, protože tvoří vesměs menší a zcela jinak zaměřené hry než velcí vydavatelé, kteří ovládají většinu trhu. Přirovnal bych je k mini pivovarům, protože ty sice neprodávají nějaké enormní množství piva jako velké pivovary, ale vyrábějí zase úplně jiné druhy, jež ti velcí zpravidla přehlíží a díky tomu si svoji klientelu velmi snadno najdou. Navíc, když se vrátím zpátky k hrám, vývoj menších, nebo chcete-li indie her, jako je Apotheon, není zdaleka tak časově, lidsky ani finančně náročný jako tvorba velkých AAA her.
Jedním z podobných nezávislých studií je firmička, jež má ve znaku vetřelce v pasti: Alien Trap z kanadského Toronta. Ti fungují samostatně již 17 let, přitom se ve městě vedle nich nacházejí velká studia známých mobilních značek jako Gameloft nebo GLU a navíc tu mají své obří pobočky Rockstar a Ubisoft. Alien Trap je navíc velmi produktivní studio s deseti pracovníky, protože za těch 17 let sami vydali již 9 titulů, což je mezi malými vývojáři rekord. Apotheon je jejich čtvrtá hříčka, vydaná na Linux, PC, PS4 a Apple již v roce 2015.
Že se tato hra stále solidně prodává, značí i fakt, že za ty čtyři roky její cena o mnoho nespadla, protože se i dnes na Steamu nabízí za více než 13 EUR, což je kolem 350,-. Ano, to na menší hru stále není moc, ale spíše je zajímavé, že se původní cena 14,99 EUR skoro celá doposud drží. Nicméně stále je to na poměry žánru docela dlouhá hra, jejíž kompletace (se sesbíráním všech klíčů do dveří) zabere velmi slušných 12-13 hodin. Prodeje Apotheonu se odhadují řádově ve vyšších stovkách tisíc kusů, přičemž jako největší lákadlo tu vidím velmi zajímavý grafický styl z pera ilustrátora Jesse McGibneyho, jenž pro Alien Trap ještě kreslil starší a asi jejich nejznámější hru Capsized a také Cryptark.
Dobu, do které je Apotheon zasazen, tak tu poznáte naprosto okamžitě. Starověké Řecko je se svými nahněvanými bohy v dokonale antickém 2D stylu jasně patrné. Až bych řekl, že se v Apotheonu inspirovala připravovaná česká a také akční plošinovka ArtFormer, jež se zčásti odehrává ve stejném historickém období. A naopak, Apotheon se ve svém univerzu zase zřejmě inspiroval v sérii God of War. Také tu máme starořeckou mytologii a božstvo, horu Olymp, bohy puštěné ze řetězu a jednoho hrdinu jménem Nikandreos, který jim chce tam nahoře za to pořádně nakopat jejich božské zádele.
Pojetím je ale Apotheon podstatně jednodušší akční plošinovka, no lépe řečeno mlátička, kdy po celou dobu hraní jednou ze třiatřiceti zbraní likvidujte jednoho nepřítele za druhým, a to včetně božských bossů. Musím přiznat, že herní náplň je docela stereotypní, protože mimo soubojů a chození ve 2D bočním pohledu sem tam jen otevřete či vypáčíte nějaké dveře, případně nejdříve najdete klíč, sem tam si s někým promluvíte (a on vám třeba zadá další úkoly), a to je vlastně všechno. Přijde mi, že další prvek výroby různých lektvarů je tu celkem zbytečný, protože hra není nijak těžká a moc často jsem tu neumíral.
Souboje jsou sice také maximálně jednoduché (dobrý joypad je pro hraní nutností!), ale např. kombinace krátkého kopí a štítu mi přišla velmi mocná. Výpad, kryt, ústup, výpad, kryt, ústup, tento způsob boje mne dost bavil, protože nestačí jen tupě nastavovat štít, ale páčkou musíte nastavit jeho správnou polohu vůči útokům nepřítele, jinak dostanete stejně zásah. Ani těch zbraní by nemuselo tolik být, protože jsem si celou dobu vystačil právě s tím výše zmíněným kombem a nijak mne to nesvazovalo. Tam, kde Apotheon exceluje, to nejsou ani souboje, ani příběh, ani skákání, nýbrž jeho zasazení, jeho pozadí, jeho grafika a jeho výpravný styl.
Postupně zdoláváte odspoda různé lokace, v nichž se skrývá nějaké božstvo, až se vyšplháte na vrcholek Olympu a vyzvete toho nejsvětějšího. Řecká mytologie tu je vykreslena velmi pečlivě a pokud se v ní krapet vyznáte, budete si tu lebedit v Hádově, Apolónově či v Aténině říši, vždy navržené přesně podle zaměření toho kterého nadpozemšťana (Bohů tu je celkem 11). Vše je navíc v krásné, detailní a plně funkční grafice ve stylu starých řeckých kreseb, takže si ani neuvědomíte, že se před vámi postupně otvírá rozlehlý, svobodný a otevřený svět, v němž jednotlivé úkoly plníte tak jak chcete.
Krátce po vydání hry tvůrci dokonce připravili samostatně hratelnou multiplayerovou odbočku Apotheon Arena, která je na rozdíl od převážně singleplayerového Apotheonu (k dispozici je i kooperace pro dva) bezplatnou hříčkou. Líbí se mi, že v ní nejsou ani žádné mikro transakce, ani reklamy, prostě nic, co takové hry jinak naprosto zapleveluje! Tuto hromadnou mlátičku si opět stáhnete ze Steamu. K dispozici máte 10 map, 3 herní režimy a maximum 8 hráčů v jedné seanci. To je chvályhodný počin, když si navíc uvědomíte, že na plný úvazek na hře pracovali pouze dva vývojáři a makali na ní přes 4 roky. Pouze PS4 port z časových důvodů zpracovali v externím studiu Sickhead Games z amerického Dalasu, které se na předělávky pro různé platformy specializuje.
Když jste si hru tenkráte předobjednali, dostali jste 33% slevu a ještě k tomu další hru Capsized zdarma. A krátce po vydání Apotheonu u příležitosti vypuštění Apotheon Arena tvůrci nabídli dokonce 75% slevu! Nakonec se Apotheon dostal do nabídky služby PlayStation Plus na PS4. Takový přátelský přístup se dnes již moc nevidí. že? I přes svojí stereotypnost (lepší je si dávkovat hraní kratšími seancemi, protože hru si můžete velmi prakticky kdykoli volně uložit rovnou do 10 slotů) je Apotheon jednou z těch menších her, které se příjemně hrají, mají skvělou a nevtíravou hudbu, velmi zajímavý a unikátní styl a nestojí mnoho. Pokud máte rádi klasické soubojové akční plošinovky z 2D pohledu, určitě za těch několik stovek Apotheon vyzkoušejte.
Hodnocení GamesBlogu: 7/10
Nejnovější komentáře: