Recenze GRID Legends – příběhové déjà vu

Aktuální závodní série GRID sice nepatří mezi historické matadory s desítkami dílů jako např. Need for Speed či Test Drive, nicméně již od roku 1997 náleží mezi stálice videoherního trhu. V této sezoně totiž vyšel dědeček GRIDu v podání prvního dílu TOCA Touring Car Championship pro PC a PS. Na něj později navázala následná řada Race Driver, z níž se pak stal současný GRID. Pokud do součtu započítáme pouze hlavní díly všech těchto tří navazujících značek, tak zjistíme, že letošní GRID Legends je celkově již jedenáctým titulem. Nicméně prvním, který vychází v produkci nového majitele studia Codemasters, amerického EA. Područí se na hře projevilo jak kladně, tak i záporně, ostatně o tom všem ještě padne text. GRID Legends vyšel jako oslava čtvrtstoletí série, byť je to poslední díly tak trochu levoboček. V Codemasters jasně prosazují a více se věnují své vlajkové řadě F1, zatímco vývoji GRIDů nevěnují zdaleka tolik lidské síly ani peněz.

Ostatně, z jasné stagnace minulých dějství to je dobře patrné. F1 22 vyjde už za chvíli, takže ani legendě se nedostalo nějaké extra péče. Ale dobrá zpráva je, že její upozadění nebylo zdaleka takové jako dříve. Ne, GRID Legends je oproti svému předchůdci GRID z roku 2019 viditelně lepší a větší hrou, byť na současnou konkurenci v podobě Gran Turismo 7 samozřejmě nestačí. Nicméně gétéčko je pouze na konzole od Sony a jeho záběr není zdaleka tak široký jako u výrazně mainstreamového GRIDu. Tudíž se letošní GRID s nějakou čerstvou konkurencí pasovat ani nemusí, protože mnoho soupeřů mu letos vyklidilo trať. Forza Motorsport a Test Drive Unlimited: Solar Crown byly posunuty až na 2023, o dalším díle Need for Speed, co má letos vyjít, spíše ticho po vozovce. A připravované tituly CarX Street či Outlaw Driver Simulator jsou zase nízkorozpočtovky nevalných kvalit. Jenže jak se od únorového vydání nového GRIDu ukazuje, ani to vyklizené pole k dobrým prodejům nestačí.

Autoři samozřejmě skutečné prodeje nezveřejňují (proč asi?), však se zřejmě ani není moc čím chlubit. Však na Steamu ve špičce GRID Legends nehrála ani pětistovka hráčů najednou, přičemž odhady tipují prodeje na této platformě jen v řádu desítek tisíc. V různých akcích se doposud hra zlevňovala až o 40 %. A to nemáme ani čtyři měsíce od vydání. Domnívám se tak, že špatné recenze a hlavně stagnace minulých dílů zapříčinily, že o ten nový není zdaleka takový zájem, jaký by v Albionu i v zámoří očekávali. Jenže anžto je na tu dřívější mizérii GRID Legends již dobrým titulem, je mimo slevové akce stále, řekl bych, až předražený. PC verze bez slev stojí na Steamu v přepočtu takřka patnáct stovek (59,99 EUR), což je na částečnou recyklačku série s opakujícími se okruhy a vozidly prostě moc. Přitom autoři dlouho dopředu lákali na plnohodnotný a konečně déletrvající příběhový režim Driven to Glory, který je asi největším lákadlem nového GRIDu.

Drandění za slávou

Oni se vůbec Codemasters čas od času snaží své tituly okořenit dějovou vložkou, aby to nebylo jen suchopárné závodění, což je určitě chvályhodná snaha. Poprvé to zkusili před dvaceti lety v TOCA Race Driver, kde také načali eskapády závodní rodiny rodu McKane. Její osudy v novém GRID Legends nadále pokračují, což je pro pamětníky, jako jsem já, moc fajn. Krátký příběhový prolog se posléze objevil v F1 2019, aby o dva ročníky dál pokračoval delším režimem Braking Point. Nicméně po zajímavém scénáři o rodině McKane v TOCA Race Driver je ten aktuální závodní příběh opět opravdu dlouhým (cca 6-8 hodin) a neošizeným, včetně slušné dramaturgie, mnoha krátkých filmů a profesionálních herců. Tvůrci se totiž inspirovali dokumentárním seriálem Netflixu jménem F1: Touha po vítězství a zprostředkovali něco podobného i v interaktivním umění. Nečekejte ale žádný emocionální majstrštyk a příběh vás zřejmě také nijak extra neoslní.

Nicméně Driven to Glory je stále další a velký herní režim v ceně navíc, který můžete klidně ignorovat nebo ho hrát paralelně se vším ostatním. Nikdo vás do něj nenutí a jeho hraní je úplně odděleno od ostatních režimů. Nevím, jestli Angláni od Amíků dostali přísnou genderovou a rasovou vyváženost befélem, nicméně z obsazení herců doslova bolí oči. A vůbec tím nemyslím je samotné, ale postavy prostě nejsou vůbec uvěřitelné. Sám se na závodech, ať už jako divák a dříve i amatérský závodník, pohybuji dost dlouho, abych věděl, že taková podivná skladba lidí tam prostě neexistuje. Vaší dost hroznou a neschopnou parťačkou je Asiatka, vedle v týmech závodí černošky, hlavní soupeř vypadá spíše jako vagabund a na roštu jsou zastoupeny ženy i muži. Když to zkrátím, tak ve špičkových sériích, na jaké si GRID Legends hraje, jsou až na malé výjimky (z posl. doby kupř. Danica Patrick a Sabine Schmitz) pouze muži. Ženy mají vlastní a občas i docela kvalitní závodní série.

Nemám nic proti nikomu, ale preferuji realitu a uvěřitelnost před vymýšlením. Pokud by Codies angažovali kupř. amatérské závodníky třebas z řad tzv. gentleman drivers, tak by celý příběh působil mnohem uvěřitelněji. Mně to přijde podobné, jako by někdo udělal film o gymnastice na žíněnce, kde by se s míčem a stuhou na tyči v balerínách promenádovali chlapi jenom proto, aby byla pohlaví vyvážená. I proto jsem se musel zhruba po polovině z celkových šestatřiceti kapitol příběhového režimu nutit, abych ho vůbec dohrál. Tvůrci se vůbec nepoučili ze soupeření s velkými hvězdami motorsportu, jak je v podobě hrůzostrašně nezvládnutých bossů zařadili Milestone do své jinak docela povedené hry Gravel. Tam jsou sice jen mužští závodníci, ale i tak špatně vybraní herci působí mnohdy až směšně. Minule jako konzultanta a ambasadora GRIDu autoři oslovili Fernanda Alonsa a jeho esportový tým. Ti jsou nyní již v prachu cest.

GRID Legends se dost šetří

Co je na nové hře dost vidět, je šetření, jaké zřejmě nakázala EA. A proto s vývojem nepomáhal již nikdo slavný, nebyly zakoupeny žádné nové licence na okruhy (něco málo na auta ano) a mnoho věcí tvůrci jen přenesli a znovu použili z tři roky starého předchůdce. Lokací, znovu rozdělených na permanentní okruhy, městská centra a volnější krajiny, je nyní 21 ve 137 variantách. To je sice o 6 víc než má předchozí GRID i s přídavky, nicméně až na trojici nových míst jsou všechny ostatní jen znovu vytažené tratě z minulých dílů. Čerstvý Londýn, Moskva a italské Alpy (Strada Alpina) nemusely být licencované, čímž si nad lokacemi Codies pěkně umyli ruce a ani je to nestálo moc úsilí. Města jsou opravdu pohledná, zatímco jiná místa, kupř. Brands Hatch, vypadají jak z daleko starší hry. Celkově GRID Legends vypadá jen o chlup lépe než minulý GRID a někdy ani to ne. Oba totiž pohání stejný EGO engine a mnoho grafických assettů bylo prostě jen znovu použito v novém titulu.

Na druhou stranu oba poslední díly jedou na mém PC jak namydlení v 60 FPS naprosto bez škubánků. Minulý GRID má v garáži 73 a s přídavky 89 aut. Nic moc, co? Nástupce je na tom opět o něco lépe, když v něm parkuje 145 strojoven rozdělených do 9 tříd. Jenže mnoho vozů je znovu jen přeparkovaných z minulých dvou titulů a nyní mají daleko větší podíl smyšlené konstrukce, jaké v reálu neexistují. A opět jsme u toho šetření, kdy se místo licencí vymodelovalo několik fantasy závoďáků, ať mají v marketingu co prodat. Oceňuji ale malý dárek pro pamětníky, jakým je dvojice cestovních vozů tehdejšího BTCC Audi A4 a Renault Laguna z prvního dílu TOCA Touring Cars Championship! Tím mi hra udělala velkou radost! Letos zevnitř přibyla jedna nová kamera (celkem jich tu přepnete 7), jízdní model byl kompletně vzat z předchůdce. Na něm se nezměnilo lautr nic, když i těch 5 obtížností uměláků je úplně stejně rozprostřených.

Zmínit musím osvěžující zápasy tahačů či stadionových trucků, však druhý velký režim kariéry je oproti minulosti fest nabitý jízdami, závody a turnaji. 289 jednotlivých podniků znamená za ty tři roky obrovský nárůst obsahu, přičemž něco máte otevřeného hnedle a něco si musíte napřed vyjezdit za místní peníze zvané gridy a samozřejmě za sbírání zkušenostních bodíků. V tom je GRID Legends úplně stejný co minule. Šíře typů závodů je ale citelně rozlehlejší. Máme tu okruháče, eliminačky, duely, driftovačky, sólo časovky a nově také ty hromadné, kdy předjíždíte intervalově jedoucí soupeře. K tomu klasika rychlé soutěže a bohužel znovu jen online multiplayer. Ani napodruhé jsme se nedočkali gaučáku, ten naposledy již před osmi lety nabídnul GRID Autosport. Na roštu nyní stojí až 22 soupeřů (minule 16), což je super věc pro daleko lepší adrenalin při jízdách. Drobnějšími novinkami je volitelná funkce Cross-Play i ve smyslu počítače vs konzole.

Novými jsou jak zabudovaný grafický benchmark, pravidelně obměňované online závody na týdenní a měsíční rotaci či minule chybějící podpora titulků. Zajímavou funkcí je Race Creator, což je rychlý závod, jaký si můžete v průvodci velmi podrobně nastylovat od automobilových tříd až po počasí a denní dobu, které ale nejsou dynamické. I nadále se do variant tratí počítají naprosto nesmyslné jízdy v opačném gardu, mokrá vozovka nemá žádný vliv na stopu a jízdní vlastnosti opět plně odpovídají jednodušší arkádě, do jaké se ostatně všechny poslední GRIDy počítají. Kdysi krom dynamické změny tratí (ty už tu nenajdete) Codemasters hojně propagovali svoji funkci Nemesis. Nyní hra obsahuje o třetinu více algoritmů než minule, kdy těchto 600 vzorců chování umělých jezdců engine v reálném čase využívá podle toho, jak čistě jezdíte. A ostatní se vám pak vyhýbají nebo do vás strkají a bourají. I nadále je to na tratích docela viditelné, nicméně i nadále platí, že jejich jízdy s podlitýma očima se vůbec nemusíte obávat a v následujícím závodě už si zase div ne podáváte ruce.

GRID Legends opět pro všechny

Je třeba ozřejmit, že i GRID Legends je dělán pro maximálně rychlé a odsýpající závodění, tedy pro širokou hráčskou veřejnost. Nějaké přísně akurátní jízdní vlastnosti, jaké se nedají bez volantu uřídit, totiž drtivá hráčská většina vůbec nevyhledává. Naopak se chce instantně bavit jako při mobilním hraní, což za kanálem La Manche dobře vědí. Ostatně pro náročnější publikum Codies přece mají sérii F1. Nicméně se zřejmě ukazuje, že nestačí jen dodat unikátní, byť plytký a kýčovitý příběh, zatímco hra vypadá a nabízí takřka to samé, co minule a předminule a před před…, byť v nafouklejším podání. I fonty a nabídky až na hlavní menu 100% odpovídají minulému GRIDu, takže je jasné, že GRID Legends je opět jen jeho vylepšená kopírka. Ale tu velkou recyklaci dnes dělají takřka všichni, to je z mého pohledu velký nešvar. A recyklovat budete bohužel i jízdy, protože zcela proti šabloně instantního zážitku, pro který je GRID Legends stvořen, zde jen kvůli vylepšení vozů s nimi musíte jezdit do aleluja.

Naštěstí jsou poslední GRIDy stále dost dlouhé a pokud vás nepřemůže závodní stereotyp, tak v tom novém utopíte dlouhé desítky hodin. Minulý díl jsem dokončil za 55 hodin, nyní jsem příběh a celou kariéru k tomu dojezdil dokonce za více než 65 hodin. Ale pravda, nikam jsem nespěchal, kvůli vyšší obtížnosti jsem některé jízdy opakoval, jiné i pro potěchu jen tak projížděl znovu a ježdění jsem si dávkoval po kratších i delších přestávkách. I proto jsem se dostal k psaní recenze později. I když GRID Legends řadím o malý stupínek výše než tři roky starého bráchu, je jasné že současnou vysokou cenu hra neobhájí ani omylem. Jakkoli si tady velmi živelně, pohodlně, nenáročně a zábavně zajezdíte, v čemž jsou ale silné i všechny ostatní GRIDy, tak ta podobnost s minulostí je opět skoro až zarážející!

Hodnocení GamesBlogu: 6/10