Pokud jste hráli nebo četli Metro 2033, asi vás bude zajímat volně navazující druhý román Metro 2034 od stejného autora Dimitrije Glukovského, který se nedávno v českém překladu začal prodávat i u nás. Zápletka sice volně vychází a navazuje na události v Metru 2033, ale z mého pohledu už nabízí sice stále napínavý a akční, ale již o dost méně atraktivní příběh, kdy jde o jednu novou stanici moskevského metra – Sevastopolskou. V roce 2034, tedy rok po událostech prvního románu, se na této stanici děje něco podivného.
Když se podíváte na stejnou mapku zničeného metra na zadní předsádce, jako má první kniha, tak zjistíte, že Sevastopolská je nejjižnější stanicí obydleného metra, za níž už jsou na lince pouze opuštěné a nebezpečné zastávky bez přítomnosti lidí. Takže Sevastopolská tvoří vlastně poslední jižní obrannou výspu metra. A stane se, že z druhé severní části linky se kompletně přeruší spojení, což by mohlo být pro stanici smrtící. V podzemí totiž hrozí zavládnout nové zlo, proti němuž se má postavit nový hlavní hrdina po mladém Arťomovi – Lovec (Hunter), jakožto drsňák a Stalker známý i z prvního románu.
Arťom se nicméně alespoň okrajově také objeví, včetně několika málo dalších charakterů z prvního dílu, ale celkově je podaný příběh už trochu slabší a ani nemá tak výrazný a perfektně navržený konec, jako předešlé Metro 2033. Sama kniha velmi podobného designu je také skoro o polovinu tenčí, nový román, který ale Glukovský napsal už v roce 2009, nemá ani tři sta stránek. Právě před Metrem 2034 jsem si podruhé přečetl ještě Metro 2033 a znovu jsem ani nedýchal, když se výprava nořila do tajuplných částí Metra 2 pod Kremlem, nebo svedla nerovný boj s “knihovníky” v moskevské knihovně na povrchu. Metro 2034 už má takovýchto řádně napínavých scén méně a neměl jsem při čtení už takový ten pocit motivace do dalších stránek.
Každopádně i tak je další postapokalyptické dobrodružství znovu velmi pěkně napsáno a možná nechává vyniknout i něco více smutných postav té doby po atomové apokalypse. A opět se podíváte i na povrch, kde to pěkně tiká, což je vlastně po pravdě jedna z těch více napínavých pasáží knihy. Dá se samozřejmě znovu říci, že pokud vás Metro 2033 hodně bavilo, parádně si užijete i novější Metro 2034, byť z mého pohledu první a delší román stále vede jako jedno z nejlepších scifi, které jsem kdy četl. Dá se předpokládat, že druhá hra z Metro univerza, nakonec pojmenovaná Metro: Last Light, bude právě volně vycházet z dějové linky knihy Metro 2034, jejíž doporučená cena je 299,-.
Metro 2034 lze koupit online zde a oficiální www stránky herní série Metro jsou zde.
V Last Light nebude příběh knihy kopírovat ani jím nebude inspirován, alespoň tak se vyjádřili chlapci z THQ, viz. moje dojmy z Last Light z E3 na EG. Jinak dík za tip, určitě si Metro 2034 seženu.
No, já bych tomu zas tak nevěřil, vždyť se ta hra měla původně jmenovat úplně stejně. No, uvidíme.
Jsem v půlce Metro 2033 a upřímně řečeno mě to nějak neuchvátilo, ale čtu dál… Připadá mi to jako Piknik u cesty přesazený do kulis metra a tím pádem to zčásti postrádá prvek originality. Sdílejí všichni autorovo nadšení z 1. knihy ?
Četl jsem ji vypujčenou a jakože scifi moc nečtu, tak jsem to přelouskal skoro jedním dechem asi za tři dny.
No já jsem četl Metro 2033 asi 2 týdny. Motivace ke čtení dál byla OBROVSKÁ, charaktery (některých) postav velice dobře vykresleny.
Udivení z toho, že ten “hlavní cíl” Polis je dosažen v půlce knihy a následné hororové části 2. poloviny (Metro 2, kult Velkého Červa, návštěva knihovny, knihovníci atd.), s nepopsatelnou atmosférou a důrazem na detail. Postavy které přirostou k srdci (ó jak já se těžce smiřoval s tím, že Chán zničehonic zmizel), nebo které jsem nenáviděl (hajzlové ti lidé “Čtvrté říše”).
Styl vyprávění mi vyhovoval a nenastal ani jeden moment, kdy jsem se u čtení nudil, nebo mě nebavilo. A vše dovršeno impozantním koncem, který mi vyrazil dech.
A do toho všeho dokázala kniha ukázat spoustu lidských chyb, co se STÁLE opakují, různé styly pojetí života, jeho smyslu a cíle.
Zápory knihy jsem já nenašel žádné.
Určitě si koupím Metro 2034. Myslím, že pro mě Metro 2034 nebude taková bomba jako 2033, ale přesto to bude jedna z mých NEJ, i světových NEJ.
Pod to se můžu podepsat. Druhý díl se ti určo bude zamlouvat, ale oproti jedničce je už slabší holt. A také o dost kratší.
Zdravím vás, dostal jsem tuto knihu Metro 2034 k narozkám, ale 2033 jsem ještě nečetl, ale plánuju si ji “dostat” k vánocům.. Myslíte, že by to chtělo nejdříve přečíst 2033? Anebo si můžu přečíst “první” díl až po tom “druhém” aniž bych nějak výrazně tápal?
Knihy na sebe sice přesně nenavazují, ale druhý díl 2034 je v časové posloupnosti za prvním, takže určitě je lepší nejdříve přečíst 2033.
Po přečtení knížky musím říct že mě čekalo veliké zklamání. Nemám nic proti vykreslování motivací a důvodů jednotlivých postav ani nemám problém s tím že se v knížce hraje s jinými postavami – ale tentokrát bych řekl že autor zašel až příliš daleko až vlastně úplně přestřelil…
To už není zkoumání nitra jednotlivých postav, ale filozofické dílo které se naprosto vážně zaobýíá spíše než dějem, tak zkoumáním nově vzniknuvší filozofie v rámci světa v metru.
Né že bych se nechtěl někdy zamyslet nad důležitostí atomů ve vesmíru, ale zde už toho bylo příliš.
Jak mě první knížka bavila a nějakým způsobem jsem se byl schopen vcítit do pocitů Arťoma, tak u jeho nástupce – 60letého filozofa Homéra – tak zde o vciťování se nemůže být ani řeč. Popis starého muže který putuje po metru jen proto aby našel svůj vnitřní klid tím že napíše 40stránkovou epopej o životě v metru a já jsem díky tomu nucen donekonečna číst o tom jak hledá svojí můzu a jak si nevšímá ostatních lidí protože by se jejich příběhy do jeho knížky nikdy nevešly – no pro mě naprostá ztráta času. (možná když mi bude 60 tak to ocením, dříve ale ne)
Věčné rozebírání nitra Huntera mi po nějaké době začalo jít také na nervy, protože věčným debatám o “velkém vnitřním nepříteli v každém znáš” jsem schopen přiřknout svojí pozornost jen několikrát a pak už mě to začíná vyloženě štvát.
Knížku jsem přečetl celou jenom proto že jsem doufal že se to v nějaké chvíli změní – což se nestalo. Popsat kompletní děj by doopravdy nevydalo na více než dvě – tři stránky. Překvapení žádné nečekejte a zvraty už vůbec ne.
Co bohužel musím knížce vyčíst nejvíce, tak i pro mě absolutní absence atmosféry. Oč mě první díl bavil i po několikerém přečtení tak o to méně je atmosféra přítomna v tomto vydání. Čtenářovi se tak dostane jen úsečného popisu míst a tam kde v prvním díle by za hrdinu skoro dýchal, tak tady bohužel jen znuděně zívá – můj zájem o osud postav bohužel nulový a to i přes to že během čtení je zabíjeno nepočítaně lidí, tak je mi to upřímně fuk. Atmosféra prostě je asi tak z jedné dvacetiny toho co předtím a to tomu ještě možná přidávám.
Jedinou postavou která mě malinko bavila byla mladá a naivní holka která se zničehonic ocitne ve velkém světě metra, ale to byla jen nepatrná náplast na jinak filozoficky zničující pokračování jinak vynikajícího prvního dílu.
Pakliže tedy člověk není skalní fanda filozofických knih z prostředí ruského metra po jaderné katastrofě, tak si troufám tvrdit že pro něj bude kniha velkým zklamáním. Pro mě byla tato knížka vskutku nečekanou ztrátou času.
Koubelka
PS: počítačovou hru jsem nikdy nehrál, ale vůbec se jejím tvůrcům nedivím že si vymyslí děj vlastní, neboť zde vážně není s čím pracovat.
Já bych to zas tak tragicky neviděl, ale oproti prvnímu dílu je tato dvojka už slabota, to jo.
Zdravim pratele. Vse je veci vkusu, prvni dil me neuchvatil, byt je to pribeh plny napeti a zvratu, protoze dej se tocil kolem nesmyslne cesty tam a zpet, kvuli zniceni jedne nepocetne skupinky nejake vyssi zivotni formy, aniz by si po vitezstvi kdokoli ze zucastnenych priznal, ze vlastne udelal blbost. To, ze zustalo po zemi pobihat tak pocitam 150 dalsich nebetzpecnych zivotnich firem, ktere utocili mnohem agresivnehi na jine stanice metra, to asi autor tak trochu nedomyslel, zaver knihy navic postrada jakoukoli logiku. Druhy dil je naprosto genialne vytvoreny pribeh, soustreduje se pouze na nekolik stanic, autor do neho vklada nekolik dejovych linii, nechybi poradna davka napeti ale hlavne, vse do sebe naprosto logicky zapada.
PS : Hru radeji hrat nebudu, myslim, ze samotne knihy mi poskytly perfektni zazitek 🙂