Nedávno jsem tady vzpomínal kdysi slavnou a oblíbenou arkádovou závodní sérii Test Drive, jež byla ve své době solidním protipólem známější řady Need for Speed. A vlastně to samé (o té slávě) by se dalo říci i o další známé a dnes již historické řadě Moto Racer, která ve své době na konci devadesátých let patřila k tomu nejlepšímu, co se v jednostopých arkádách urodilo. Navíc letošní rok série slaví 20 let od vydání prvního dílu, jenž pod jednoduchým názvem Moto Racer vyšel nejdříve v srpnu 1997 v Severní Americe a o tři měsíce později pak u nás na Starém kontinentu.
Moto Racer
Moto Racer se začal rodit prakticky záhy po spuštění vývoje první The Need for Speed, která byla vydána v roce 1994 a zaznamenala velký úspěch u kritiky i u hráčů. EA se chtěli etablovat jako vedoucí producent arkádových závodů na dvou i čtyřech kolech a přirozeně se snažili doplnit své portfolio i o motocyklové závody na odlehčené notě. Prostě vytvořit další Need for Speed, tentokrát pouze v jedné stopě. Nebylo se co divit, protože tenkrát byly arkádové závodničky v kurzu a tak bylo škoda zájmu zákazníků pořádně nevyužít.
Až mnohem později, od roku 1999, pak EA zakoupili licenci Mistrovství světa produkčních motocyklů SBK a začali vydávat také dospělé motorkářské závodní hry. Ale zpět k prvnímu Moto Raceru. Jak to tak bývá, jeho obsah byl, podobně jako u všech ostatních závodních titulů té doby, nejen na dnešní poměry ještě hodně střídmý. V závodech ale startoval již solidní počet 8 jezdců, což byla zejména na první PlayStation zázračná práce, protože hra i tak dokázala udržet snímkování kolem 30 FPS. Vemte si, že při té rychlosti a hbitém renderování okolí to byl na slabé první PlayStation malý zázrak. Na silnějších PC, kde Moto Racer také vyšel, s tím samozřejmě takové problémy nebyly.
Moto Racer na PC
Unikátní vlastností a pozdějším trademarkem celé série je kombinace dvou odlišných závodních tříd. Na jedné straně máme okruhové/silniční závody a jízdy se sportovními motorkami a na té druhé terénní motokros. Výběr z trojice obtížností byl klasický standard, přičemž hra byla vyrobena ve stylu automatovky s neustálým projížděním checkpointů s omezeným časem prakticky u všech typů jízd a závodů. Fyzika samozřejmě prakticky neexistovala, protože na ní stejně nezbývalo výpočetního výkonu a tak byl jízdní model velmi prostinký a na dnešní poměry naprosto zběsilý. Motorky uháněly šílenou rychlostí, kostičkové okolí nabízelo jen málo místa pro orientaci a stroje měly extrémně citlivé zatáčení.
Jednička pro oba režimy jízdy poskytla přesně 10 smyšlených tratí, z nichž si jednu pamatuji dodnes: motokrosovou dráhu na vrchu Velké čínské zdi, která patřila k těm jednodušším. Tenkrát to bylo velké haló, protože zajezdit si na jednom ze sedmi divů světa byl perfektní marketingový tahák, ale dneska již jízda mezi stále stejnými zdmi po naprosto generické dráze budí spíše pobavený úsměv. Kromě rychlých závodů první Moto Racer nabízel taktéž déletrvající režim šampionátu, jenž kombinoval jak silniční závody, tak ty terénní do jednoho kompaktního celku. Samostatné mistráky na silnici nebo v terénu ale možné nebyly.
Moderní funkcí byla jedna z kamer z pohledu 1. osoby zpoza animovaných řidítek a hra uměla také opakovačky a dokonce podporovala i analogové ovládání páčkami. Ovšem to nebylo možno nakonfigurovat, takže jste se museli spokojit taktéž s plynem a brzdou na pravé páčce. Zatáčet páčkou a na plyn s brzdou používat pohodlnější tlačítka, možné nebylo. Opět s nostalgií a závistí vzpomínám na devadesátá léta, kdy multiplayer znamenal toliko rozdělenou obrazovku a ani Moto Racer ji nemohl opomenout. Kvůli značné rychlosti motorek a malému výhledu vpřed byl ale tento gaučový mulťák velice obtížný.
Kromě šampionátu hra rozeznávala vlastně jen dva další režimy: časovku a jeden závod. Ovšem disponovala malou libůstkou v podobě speciálního tlačítka pro jízdu po zadním kole, jež ovšem ničemu neprospěla. Byla to jen taková frajeřinka. Hru EA zadalo dnes již naprosto neznámému pařížskému studiu Delphin Software International (také vystupující pod zkratkou DSI), které v roce 2004 zkrachovalo. Ovšem když nahodím udičku, že toto studio stojí za proslulou adventurou Another World, určitě už budete doma. Každopádně se tvůrci osvědčili, protože je EA angažovalo pro vývoj dalších tří titulů Moto Racer. Každopádně první Moto Racer zaznamenal velmi slušný úspěch a tak bylo o pokračování kladně rozhodnuto.
Moto Racer 2
Moto Racer 2 vyšel na tytéž platformy hned o rok později, protože vývoj, postavený na jádru jedničky, nezabral mnoho času. Celá série se dvojkou počala pomaloučku polehoučku přibližovat dospělejšímu stylu závodění, což pak vygradovalo třetím dílem Moto Racer: World Tour. Proto se EA spojili s Yamahou, jež do druhé hry poskytla poprvé své licencované stroje (celkově 16 motorek ve hře nejen od Yamahy) a vystupovala také jako konzultant ohledně výtvarného provedení všech motocyklů a pohybů jezdce v sedle, protože znovu nemohla být o nějaké fyzice ani řeč. Byť již hra nabídla dva jízdní režimy: arkádový a simulační, který již tak rozevláté zatáčení ještě přiostřil. Výtečnou funkcí byl premiérový 3D editor tratí, takže jste si mohli, mimo 32 hotových variant tratí, navrhovat své vlastní okruhy a šampionát se již rozdělil na dvě samostatné kolonky silničního a terénního závodění s celkem 40 jízdami.
Moto Racer 2 na PlayStation
Dvojka tak vlastně drobně vylepšila první díl, přičemž jinak se od něj moc nelišila, což platilo taktéž u znovu velmi rychlé, ale šíleně kostičkové grafiky v nízkém rozlišení a krátkého vykreslování horizontu. I to ale stačilo na opět solidní přijetí a prodeje, přece jen zaštítění jménem Yamaha a editor tratí byla velká lákadla. A tak v roce 2000 vyšel naprostý vrchol celé řady, který se nikdy potom již nepodařilo překonat.
Moto Racer: World Tour
Třetí Moto Racer dostal podtitul Word Tour, když to byla v porovnání s oběma předchůdci doslova obrovská hra! Moto Racer: World Tour nabídl rovnou 3 kubatury, třídu 125, 250 a 500, přičemž každý stroj jste si mohli nastavit a vytunit. Jízdních režimů bylo do třetice mnohem více. Nechyběly samozřejmě silniční závody, dále dovednostní trial, motokros a volnější Freestyle. Unikátních tratí sice bylo jen 11, ale co je podstatné, všechny byly již skutečné a licencované.
Podstatně se vylepšila technická stránka hry, protože s první PlayStation získali tvůrci z Delphinu již značné zkušenosti. Zjemnila se grafika, dále byla zvýšena plynulost, prostředí dostalo podstatně více detailů, horizont se konečně vykresloval daleko vpředu a i barvy dostaly sníženou sytost pro dospělejší zážitek. Do nabídky přibyl širokoúhlý režim 16:9 a celé ovládání bylo již plně modifikovatelné, včetně kombinace analogu a digitálu.
Drobnou novinkou, poukazující na arkádové kořeny série, byl krátkodobý boost. Ještě dnes vzpomínám, jak jsem trojku hodil do konzole a podivoval se nad vskutku “fotorealistickou” grafikou s obtížnými tratěmi. Zvláště Sachsenring mi svým zvlněným profilem dělal při jízdě velké problémy. Ale krásné byly i další tratě, např. dlouhá Suzuka nebo výsek z proslulého okruhu Isle of Man, na který hra měla licenci, jako vůbec jedna z mála ve videoherní historii.
Moto Racer: World Tour na PlayStation
Čeho se ale celá série nedokázala zbavit, byly ukrutné a umělé zvuky motorů, nahrané pomocí syntetizátoru. Pravda, že u arkády by nikdo skutečně nahrané zvuky motorů asi nepotřeboval, ale pokud si dodnes vybavuji nějakou šílenost Moto Raceru, jsou to určitě projevy motorek, které děsně trhaly uši a zněly jako porouchaný mixér skřížený s vysavačem. A hodně kritiky trojka schytala i za vypuštění tolik vychvalovaného editoru tratí.
Moto Racer 3
Je zajímavé, že v pořadí třetí, nejobsáhlejší a prozatím nejlepší díl World Tour nebyl ve své řadě plnohodnotnou trojkou, ale v pojetí EA jen jakousi odbočkou. Protože už jen na PC vyšel hned záhy Moto Racer 3, který se vlastně vrátil o díl nazpět, když vycházel a byl postaven okolo PC enginu staršího druhého dějství. Velkou novinkou byla jednak jízda za okolního provozu a také premiérový online multiplayer, což byla hlavní věc, kvůli které EA vlastně již čtvrtý díl vydávali. Trojkočtyřka ale nebyla moc povedená, protože odlišností od druhého dílu bylo jen pomálu a tak prodejně ani kriticky nebyla tak úspěšná jako její starší předchůdci. Ovšem špatná hra to také nebyla.
Moto Racer 3
Kapesní Moto Racery
Jen telegraficky zmíním franšízované odbočky Moto Racer Advance a Moto Racer DS pro kapesní konzole Nintendo, jež vyšly v roce 2002, resp. 2010. Moto Racer Advance byl poslední prací Delphinu na sérii, tentokrát pod taktovkou Ubisoftu, jenž si od EA pronajal práva na značku. A další Moto Racer DS již neměl s původními vývojáři Delphin a distributorem EA nic společného. A samozřejmě nemohla chybět ždímací mobilní verze Moto Racer: 15th Anniversary z roku 2011, která ovšem pouze parazitovala na původní sérii, od které si jen přebrala jméno.
Moto Racer 4
Zcela posledním dějstvím v řadě je ještě docela mladá hra Moto Racer 4 z minulého roku, postavená na Unreal 4 enginu. Tato hra ale už nemá vůbec nic společného s původní úspěšnou řadu, když je to takový parazit na kdysi slavném jméně a nepovedená budgetovka s nadsazenou cenovkou AAA hry. Když EA svojí řadu ukončilo, již dále neobnovilo platnost své ochranné známky Moto Racer. A tak po ní hned skočili podnikaví francouzi z firmy Anuman, což je malý distributor a vývojář, v němž mimochodem pracuje část bývalého osazenstva někdejšího Delphinu. Interně splácali arkádovou rychlokvašku a hnedle jí přilepili značku Moto Racer 4, aby bylo méně informovaným hráčům přece jasné, že je to přímý následovník Moto Racer série od EA! Až na těch několik kmenových vývojářů, ale fakt není.
Moto Racer 4 na PS4
Moto Racer tak skončil stejně smutně, jako řada dalších historických sérií. Podobný zmar a ždímání značky najdeme kupř. u FlatOutu, Ridge Racera a klidně i Test Drive. Já mám ale stále v hlavě dost krásných vzpomínek na první tři díly, které jsem si postupně zakoupil na PlayStation 1. Zkusil jsem si je nedávno všechny znovu zajet, ale jak jsem předeslal výše, dnes už jsou tak splašené a šíleně ovladatelné, že se nedají pořádně řídit. Holt to tenkrát byla jiná doba a asi jsme také byli šikovnější. Do starého auta se také z nového přesedá jen velmi ztuha. Pořádná nová hra Moto Racer po deváté již asi nevznikne, protože ochrannou známku si Francouzi stále obnovují. A z jejich stáje nic dobrého určitě nevyleze.
Nejnovější komentáře: