Jak to léto mohlo pěkně tenisově začít, protože aby se na trh jen dva týdny od sebe dostaly rovnou dva ambiciózní tenisové simulátory, to se zrovna moc často nestává. První AO International Tennis se drží ještě při zemi, protože je to hlavně oficiální hra Australian Open (proto AO), zatímco nepatrně mladší Tennis World Tour už se rozkročuje podstatně více. Obecně se více věřilo druhé hře, protože za ní stojí studio příznačně pojmenované Breakpoint, mimo jiných s veterány série Top Spin, bývalých pracovníků vývojářských domů PAM Development a 2K Games. Zkušenosti tedy byly výhodou na straně Breakpointu, protože australští vývojáři Big Ant Games se sice na sportovní hry specializují, nicméně AO International Tennis je jejich prvním pokusem o tenis. Plný AO Tennis jsem sice nehrál, jen demo, protože svoji hru z Big Ant studia evropským novinářům neposílají, ale i tak jej zkusím porovnat.

Šedesát let pinkání

I když to oproti skupinovým sportům není až tak patrné, tenis je jedním z nejvíce protěžovaných sportů ve videohrách již 60 let! Přitom slavný Pong, jehož můžeme považovat za praotce tenisu, vůbec nebyl první. Už v roce 1958 vznikla jednoduchá hříčka jménem Computer Tennis (někdy uváděná jako Tennis for Two), přičemž jak známo první Pong dorazil až o 14 let později. Tento starý tenis pro dva (Computer Tennis), tedy lépe řečeno „pinkaná s lavičkami“, se hrál na stínítku modrobílého osciloskopu unikátně z bočního pohledu a měl sloužit pro pobavení návštěvníků při dnech otevřených dveřích v Brookhavenských národních laboratořích, jež patří pod Americký energetický úřad.

Jediný funkční pohled kamery je tento

Tennis World Tour a AO International Tennis by tak měly ukazovat, jak velký posun prodělaly tenisové hry za posledních 60 let, což se jim ale vůbec nedaří. Shodou okolností jsem nedávno vyštrachal jeden z mých nejoblíbenějších tenisů nedávné historie, a to Smash Court Tennis: Pro Tournament 2 pro PlayStation 2. Jedná se o čtvrtý titul kdysi velmi úspěšné a oblíbené sedmidílné řady od Namco, jež se prodávala jako housky na krámě mezi lety 1996 (Smash Court pro první PlayStation) a 2008, kdy série skončila třetím hlavním dílem pro Xbox 360. A znovu jako tolikrát jsem se zase musel obdivovat krásně ladným pohybům hráčů, výtečným kurtům od plácku někde za vesnicí až po londýnskou trávu a velmi bohaté kariéře.

Opravdu pak netuším, proč dva celkem zkušené týmy vyplodily takové paskvily, jakými oba nové tenisy jsou. Obzvláště u vývojářů Breakpointu, v němž pracuje i několik českých tvůrců, je to obrovská ostuda, protože u Australanů se dalo očekávat, že si tenis budou plést s kriketem a rugby, s nimiž mají velké zkušenosti. S Tennis World Tour jsme schválně čekali delší dobu, jestli se hra postupně vydávanými záplatami nevylepší, ale ani poslední oprava ničemu nepomohla. Tennis World Tour si obstaral licenci pro 33 hráčů a hráček současnosti, do čehož započítávám i dvě bonusové postavy Andre Agassiho a Johna McEnroa. Ostatně první botu má tak trochu na svědomí právě horký John, protože sice namluvil komentář při zápasech, ale těch pár hrozných hlášek se až nebetyčně opakuje, takže vás začnou po chvíli hrozně štvát.

V obou hrách nenajdete žádný velký výběr hřišť

AO International Tennis má sice pouze 20 licencovaných hráčů a hráček, ale mezi nimi je i naše Karolína Plíšková. Tennis World Tour žádného našeho domácího hráče nemá. Jak protinožci poctivě studovali jména, ukazuje žebříček anonymních hráčů (ten samý se smyšlenými hráči za těmi licencovanými má i Tennis World Tour), v němž se běžně vyskytují třeba Češi, ale s anglickými jmény. Asi rodáci a emigranti… Ani nabídka kurtů není v obou titulech bůhvíjaká. AO International Tennis má jen 13 stadionů, přičemž nedokáže nabídnout ani všech 23 kurtů z Australian Open, jehož je oficiální hrou. V Sydney najdete jen 3 vybraná hřiště. Tennis World Tour tento mini souboj o prsa vyhrává se 17 reálnými stadiony, ovšem také zde nenajdete žádné tiché plácky např. pro Challengery. Všechno vždy jen obří arény vyjma jediné tréninkové haly pro tenisovou školičku a trénink.

Bez výuky není hry

Škola v Tennis World Tour patří mezi největší režimy hry, když ve 4 skupinách nabízí obří porci 63 lekcí (konkurent má jen menší tutoriál s 9 lekcemi), v nichž se naučíte a procvičíte všechny základní i pokročilé techniky tenisu. Což o to, náplň je to velmi zajímavá, ale obrovský problém Tennis World Tour je, že jeho podání vlastní hry je jen o málo zábavnější než ten vzpomínaný tenis na osciloskopu. Nic tak strašného jsem v tenisových hrách v životě neviděl, a to jsem jich zahrál za posledních více než 20 let neúrekom. Postavy se pohybují šíleně pomalu a velmi trhaně jako ve zpomaleném filmu, přičemž kolikrát na sebe jednotlivé pohyby s raketou ani nenavazují. Váš hráč bez sprintu nic nedoběhne, zatímco umělý protivník v pohodě returnuje, i když je ve chvíli úderu od míčku dva metry daleko. Hra ho k tenisáku prostě posune.

Herní režimy Tennis World Tour

Počítačoví protivníci mají asi tu nejstupidnější „inteligenci“, jakou jsem v tenise viděl, protože v 99 % případů vracejí míče vždy cik cak vlevo, vpravo, vlevo, vpravo, vlevo… I na nejnižší z celkových 4 obtížností (AO International Tennis má ještě o jeden stupínek více) po kurtu zpravidla lítáte do stran jak hadr na holi, zatímco soupeř se div neteleportuje a vrací vám jedny strany za druhou. Za několik hodin zápasů jsem od něj neviděl ani jeden aut. Občas algoritmus vyhodnotí, že už by umělák mohl také něco podělat a prostě ho před míčkem na pětníku zastaví. Díky těmto strastem běžné a velmi nudné výměny trvají nejméně 20 až 30 returnů a není výjimkou ani více než padesátimíčová výměna!

Dalším kardinálním problémem Tennis World Tour je velmi špatná práce s citlivostí analogové páčky pro směřování úderu. Nikdy jsem přesně nevěděl, o kolik páčku vychýlit, protože kolikrát jsem jen minimálně naklopil a stejně jsem míč vrátil do autu. Markantní je to právě v jinak výborných a obsáhlých režimech tenisové školy a kariéry, jež jsou špatnou citlivostí zcela dehonestovány, protože i obyčejné trefování cílů na kurtu se stává ubíjející a frustrující činností. Stejná hrůza je to i po zvukové a obrazové stránce. Diváci jsou zpravidla velmi tišší, a jejich střídmý hlahol působí díky okamžitému umlčování hrozně uměle. Hráči mají opravdu fest ošklivé obličeje, kupř. McEnroe si vůbec není podobný a vypadá spíše jak strašidlo. A nevím proč, ale obě hry obouvají hráče do obrovských, až šaškovských bot, jež k útlým nohám vypadají děsně legračně.

Nabídka v kariéře Tennis World Tour

Průměrná hekačka

Snad jediné, co by se dalo z audiovizuálu pochválit, je velmi dobře natočené hekání dokonce i u chlapů, protože opět, jako by se obě hry domluvily na kartelu, graficky je to přinejlepším slušný průměr. Přehlednější je ovšem AO International Tennis se svými 6 velmi dobře postavenými kamerami, přičemž Tennis World Tour má pouze 3 pohledy, z nichž je dobře přehledný pouze jediný. Pokud přejdu režim rychlého zápasu, tak AO International Tennis boduje možností sestavení vlastního turnaje a online hrou, což jsou funkce, které Tennis World Tour neumí. Ano, čtete dobře, žádná internetová hra, pouze lokální multiplayer pro dvojici hráčů, ani čtyřhru si tu naživo nezahrajete! Editory vlastních hráčů mají obě hry, ale vždy jsou velmi povrchní a nakonec na obou stranách vyleze ohyzdný panák s křečovými žílami a šaškovskými botami.

AO International Tennis alespoň v případě PC verze umí naimportovat fotku vašeho obličeje, z čehož tvůrci dělají přelomovou technologii, zatímco jim asi nedošlo, že stejnou funkci už měla kupř. Formula 1 05 pro PlayStation 2 z roku 2005. F1 05 spolupracovala s progresivní kamerkou Sony Eye Toy, s níž jste se vyfotili a váš jezdec ve hře pak měl naskenovaný obličej. AO International Tennis dále konkurenta drtí i možností vytvořit si vlastní kurty a stadiony, což už mi zní více přelomově, ale jestli je tento editor opravdu k něčemu, to vám nepovím.

Předzápasová nabídka v Tennis World Tour

K čemu budovat kariéru?

Kromě školičky je kariéra druhým velmi obsáhlým a docela pečlivým režimem v Tennis World Tour. Byť začínáte již docela vysoko, na 100. místě žebříčku, i tak kvituji mnoho možností co dělat v sezónním kalendáři, včetně tréninků a procvičování, vylepšování technik hráče, exhibičních i ostrých zápasů a turnajů, až po prostý odpočinek, aby tenista nabral nové síly. Prezentace je přehledná a věřím, že by se v kariéře daly utopit spousty hodin, ale co na to, když se na to nejdůležitějším, na kurtu, Tennis World Tour prostě nedá vůbec hrát.

Každopádně jsem přesvědčený, že u obou tenisů platí to večerníčkové, že jeden je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Upřímně jsem se dlouho tak nepobavil na účet volaného, protože Tennis World Tour není ani průměrně zábavný a fungující titul, nýbrž místy až kýčovitě nepovedený paskvil, který neměl být vůbec vydán. Dalo by se říci, že je to hlavně v případě technicky podstatně horšího a neuvěřitelně odfláknutého Tennis World Tour cílený podvod na zákazníky, protože vydavatel Big Ben jistě musel vědět, jaký zmetek hází na trh.

John McEnroe si není vůbec podobný

Takhle to vážení antukoví přátelé dopadá, když se potřebuje za každou cenu stihnout vydání na termín nedávného australského grandslamu. Škoda, že v Sydney oba výrobci nerozbili svůj stánek, alespoň si mohli dát po držce a možná by byl klid. Já se jdu zahojit na mém Smash Court Tennis, vy si klidně zahrajte nebo sežeňte poslední kvalitní tenis Top Spin 4, případně si jděte zapinkat ven. Uděláte rozhodně pro své zdraví více, než když se budete smát a vztekat u Tennis World Tour, který by nejen na antuce prohrál vlastně s jakýmkoli osciloskopem. Takže dávám tři body za školičku, kariéru a hekání.

Hodnocení GamesBlogu: 3/10