Londýnské studio Slightly Mad, specializované na závodní hry, po svém vzniku před dvanácti lety začalo svoji tvorbu nejdříve arkádovějšími závodními hrami ze slavných sérií Need for Speed (celkově 24 her 1994-2019) a Test Drive (21 her od 1987). Předposlední díl řady Test Drive jménem Ferrari Racing Legends z roku 2012 ale nepatří mezi extra kvalitní hry, nicméně oba Shifty, vydané před jedenácti, resp. devíti lety, dodnes náleží mezi ty nejlepší arkádové závody nedávné minulosti. Project CARS 3 je tak víceméně návrat ke kořenům, přestože oba dva dobře přijaté díly z roku 2015 a 2017 patří mezi ty reálnější tituly. Já byl za změnu směrování Project CARS 3 do arkádova docela rád, protože k čemu opět ten samý titul jako byly oba předešlé?

Vezměte si např. Forzu Motorsport. Co nový díl, to ten předešlý jak přes kopírák, jen s větší porcí obsahu a jinou prezentací. Navíc oba první CARSy jsou určené hlavně pro volanty a na konzolích je jejich řízení s ovladači docela utrpení. Trojka je tak první hra řady určená daleko širšímu okruhu hráčů a zejména konzolistům, takže věřím, že jestli se někde dobře prodávala a prodává, je to určitě na konzolích. Jistě dobře víte, že trojka není zdaleka tak solidní jako její dva předchůdci, což mne mrzí dvojnásob po tom, co před nedávnem Slightly Mad Studios vyrobili ještě daleko větší paskvil v podobě filmového titulu Fast & Furious Crossroads (moje velká recenze 3/10). Dobrou pověst, kterou si v Londýně vybudovali sérií Shift a dvěma prvními CARSy, tak během svých dvou aktuálních her zase pěkně ztratili, přičemž ji bude sakra těžké zase získat zpět.

Blízko k roštu

Trojka se vlastně svým hodně zjednodušeným arkádovým pojetím přiblížila na dohled řadě GRID svého nového majitele Codemasters. Asi vás napadne, že právě vliv Codemasters, kteří se arkádám široce věnují, mohl za změnu směru Project CARS 3, ale spíše si myslím, že za tím stál vydavatel Bandai Namco, protože Codies Slightly Mad koupili až při plném vývoji trojky. Pamatujete ještě na propadák jménem OnRush (moje recenze 5/10)? To byla závodní hra, v níž se vůbec nezávodilo. Naprosto pochybný a nudný koncept. OnRush bylo první dílo od bývalých členů Evolution Studios, tedy autorů Motorstormu a DriveClubu, pod hlavičkou Codemasters. Když totiž Evolution Studios na začátku roku 2016 skončili, ihned se velké části pracovníků ujali Codemasters, kam přešel prakticky celý vývojový tým v čele s Paulem Rustchynskym, který šéfoval vývoji DriveClubu i několika titulům ze série Motorstorm.

Přijde mi, že podobný koncept, jaký naprosto pohřbil OnRush, zkoušel Paul Rustchynsky v pozměněné podobě naroubovat i na Project CARS 3, protože za prvé na trojce pracoval jako hlavní designér a za druhé pointa Project CARS 3 opět dosti nešťastně spočívá v tom, že není nutné vyhrávat a dojíždět co nejvýše, nýbrž místo toho plnit z velké části naprosto nelogické až přiblblé úkoly v průběhu jízdy, které občas nemají se závodním adrenalinem moc společného. A znovu jako v OnRush se ukázalo, že tato cesta je sice minimálně nekonformní, ale nezábavná a slepá. Naštěstí se asi nic podobného v budoucích titulech Project CARS již neobjeví, protože Rustchynsky před nějakou dobu Slightly Mad opustil a nyní už je členem švédské skupiny Avalanche Studios, autorů Generation Zero, Just Cause, RAGE či theHunter.

Project CARS 3 jsem dostatečně rozpitval ve své recenzi pro Zing (6/10), takže znovu rozepisovat celou hru nemá smysl, ale nyní bych rád napsal o zážitcích, dojmech a zkušenostech po své druhé rundě a dokončení celé hry. V srpnu jsem pro recenzní účely nejdříve rozehrál PS4 verzi, v níž jsem strávil přes 30 hodin napříč všemi herními režimy a zákoutími, abych záhy na konci srpna ještě otestoval i daleko hezčí PC verzi ze Steamu. Právě tu jsem nyní rozjel podruhé a víceméně ze svého pohledu dokončil, i když jsem samozřejmě neplnil a nezajížděl úplně všechno v kariéře, protože na to je hra později už dost stereotypní, rozvláčná a nudná. Nejsou to ještě ani tři měsíce od vydání a PC digitálku pro Steam nyní na Humble Bundle koupíte s velkou slevou za 950,-.

Pokud vás zajímají statistiky, kolik toho v Project CARS 3 najdete a najezdíte, tak vězte, že jsem ve hře strávil 65 hodin, ujel 4400 km, vystartoval do 350 časovek a závodů a s řidičem jsem se dostal na 25. level. Z celkových 576 úkolů v kariéře, jež máte vždy po třech plnit během každé jízdy (celkově je časovek, závodů a turnajů v kariéře 198), jsem jich splnil 430. Hlavně disciplíny Pace Setter, tedy nepříjemné časovky na tři kola, z nichž se počítá průměrný čas, jsem později už vynechával, protože mne zdejší naprosto obludně zneužité a neférové penalizace celé hraní silně znepříjemňovalo. A co jsem se poptával kamarádů hrajících Project CARS 3, tak jsem nebyl rozhodně sám. Penalizace jsou prvním z velké řádky neoblíbených klišé, které tvůrci musí vždy zmetkovitě fungující cpát do každé závodní hry.

Ano, penalizace mají své místo v multiplayeru, aby byla zaručena férovost, ale v singlu podle mne nemají co dělat. Když už tam jsou, tak mají postihovat jen očividné výhody, ale žádné vývojářské studio, a Codemasters se Slightly Mad tuplem, to s nimi vůbec neumí. V kariéře samozřejmě nejdou vypnout, to jen ve vlastní jízdě, a velmi často postihují i naprosto nelogické situace. Třeba když vyjedete nebo jste dokonce AI soupeři vytlačeni do vnějšího okraje zatáčky, čímž si jízdní stopu nedobrovolně prodlužujete, takže jste postiženi sami o sobě, ale hra vás ještě zastaví. Pečlivě jsem sledoval uměláky, co se stane, když také vyjedou ven či říznou zatáčku vnitřkem mimo apex. Samozřejmě že nic. Nezmenšenou rychlostí pokračují vesměs dále jako by se nechumelilo. A tak tu máme druhé klišé: nespravedlivě jste penalizováni prakticky jen vy.

Už za hranou

Penalizace jsou v Project CARS vůbec naprosto šílené, nic tak špatně provedeného jsem za poslední léta u konkurence neviděl. Stačí se jen lehoulince dotknout bariéry, co ani nepostřehnete, a již se vám nepočítá kolo v časovce. Stačí lehce vyjet ven (a to i vnějškem), i když jste více než půlkou auta stále na vozovce, a hra vás v závodě zpomalí. Na vyšší obtížnosti je to fatální a takový nicotný škrt v posledním kole Pace Setteru vám celé snažení naprosto otráví. A Project CARS 3 mne otravoval prakticky stále, což se o jeho dvou předchůdcích rozhodně říci nedá. To opravdu nikdo, a tím teď nemyslím jen tvůrce ze Slightly Mad, ani trochu neovládá historii motorsportu, aby závody v kariéře dávaly větší smysl? I zde je to snad náhodně namíchaný obyčejný mix, kdy se jedna z dvanácti tříd aut prostě plácne na náhodný okruh, takže stále jezdíte jen anonymní a z prstu vycucané jízdy, které nemají oporu v žádné skutečné sérii či historickém kontextu.

Několik málo výjimek by se sice v posledních dvou nejzábavnějších kolonkách kariéry (Invitational a Challenges) našlo, ale bylo toho zoufale málo. Ani nemusí být nic licencovaného, i když mne ty smyšlené značky v reklamách na autech a na tratích trochu iritovaly. Co vzít těch několik závodních cesťáků, jako např. Hondu Civic, a udělat šampionát v duchu britského mistráku cestovních automobilů BTCC? Ve hře je celá plejáda malých vesnických okruhů, kde se BTCC jezdilo či jezdí, jako Cadwell Park, Knockhill, Lyden Hill, Oulton Park či Snetterton. Nebo vzít ikonické turbínové lotusy 56 a pustit je na alter variantu 500 mil Indianapolis? Nic takového nikoho nenapadlo, takže i zde jako jinde jen stereotypně pilujete ty samé okruhy, protože i těch 51 tratí se se po nějakých třiceti hodinách dost ojede a navíc kariéra trestuhodně nevyužívá všech 121 variant. Klidně mohla být o polovinu kratší a nic by se nestalo.

Dalším, co mi doslova pilo krev, byl déšť. Co druhý třetí závod hra hodí do mokra, takže se deštivé počasí záhy přejí, pročež je to zbytečně moc, protože se v silném dešti nedá moc dobře jezdit. Jakkoli je v Project CARS 3 nejlepší arkádový jízdní model současnosti, který mne velmi bavil (jízdu zcela bez asistencí zvládne opravdu kdokoli), to už vůbec neplatí pro jízdu v dešti. Většinu závodů jsem v pohodě na první pokus vyhrával na vyšší obtížnosti hard/pro/legendary, protože umělá inteligence jezdců je dost zoufalá a jak to na rovince napálí, tak před utáhlejšími zákrutami zběsile a moc brzdí. Tam se dají vždy dobře předjet či se o ně opřít. Jenže v dešti jim to klouže daleko méně než vám, takže když vjedete do zatáčky stejnou rychlostí a ve stejných vozech, vy vyjedete po tečně do kačírku, načež protivník v pohodě stopu udrží.

Jenže velkým problémem bylo špatně navržené automatické řazení, kdy hra zbytečně vytáčí motor dlouhé vteřiny, než vůbec přeřadí nahoru, čímž to klouže ještě víc. Naštěstí jde řadit ručně dokonce i při navoleném automatu. Nikdo ale tvůrcům neřekl, že na vzorku do mokra, který bych tady kvůli chybějící volbě pneumatik předpokládal, vozy zdaleka tak nekloužou jako zde, kde mi to spíše připomíná jízdu na ledu. Ostatně ad absurdum je to v jízdách na zasněžené vozovce, kdy paní zima kolem sice působí nádherně, ale jezdit se na sněhu moc nedá, přičemž v reálu by za takovýchto podmínek na zasněženou a kluzkou vozovku nikdo ani nevstoupil. V mnoha částech je trojka i na arkádu na můj vkus naprosto přestřelená. Další klišé, které musí nutně obsahovat skoro každá závodní arkáda, jsou houpačky, ruská kola, poutě a balony. Skoro každý větší okruh je nesmyslně zaplevelen těmito pouťovými objekty, o vrtulníku, který podivně visí kousek nad tratí, ani nemluvě.

V Project CARS 3 vítězství nic neznamená

Jasně největší absurdita je nelogické plnění úkolů, namísto odměny za umístění na bedně. Je celkem jedno, kolikátí dojedete, tedy pokud nejedete šampionát, nebo není jedním z úkolů závod vyhrát. Místo toho musíte plnit takové podivnosti, jako držet se těsně klidně minutu a více za nějakým soupeřem. Proboha proč taková blbost? Vrcholem je úkol, kdy se máte za soupeřem držet třeba 10 vteřin a pak ho okamžitě předjet. Uplynulý čas hra ovšem nijak neukáže ani jinak nenavede a tak vůbec nevíte, jak dlouho stínujete a kdy vůbec máte předjíždět. Zadání typu projeď čistě a rychlou stopou x zatáček nebo x sektorů bych ještě chápal, ale ty se zase třískají s naprosto příšerným chováním umělých jezdců. Nějaký vláček rychlé stopy tu nenajdete, zatímco auta zběsile křižují a do zatáček jedou klidně i tři vedle sebe. Všelijak do sebe neustále narážejí a pokud vás někdo dojede, na nižší obtížnosti do vás vždy drcne a na ty vyšší vás hrne jak buldozer.

Udržet v tomto zběsilém chumlu, jehož bych omluvil tak u Ridge Racera, čistou stopu, je naprosto nemožné a tak si pro splnění úkolů musíte navolit nižší obtížnost, abyste všem ujeli a mohli se soustředit na čistou jízdu. Což zase dělá závody na čtyři a více kol (v kariéře jsou závody až na dvanáct, maximum je 99) naprosto nudným kroužením. AI jezdci jezdí doslova jak prasata a tak jim musíte na vyšší obtížnost oplácet stejnou měrou a opírat se o ně. Další nezvládnutou funkcí jsou kredity za splněné úkoly. I po několika desítkách hodin dostáváte naprosté almužny. Po šedesáti hodinách jsem stále nedostával více než 30.000 C, přitom si musíte kupovat auta, jež stojí i přes 200.000 C. Jestli jsem za celou dobu nakoupil nějakých 15-20 aut, bylo to moc. Z těch 211 strojoven tak zakusíte jen velmi málo, i když v kategoriích Invitational a Challenges vám auto alespoň zapůjčí zadarmo.

Do toho si musíte koupit určitý vůz, jenž je vyžadován pro odemčení jediného závodu či jízdy, a který třeba ani nechcete. Velmi rychle se tak můžete dostat na mizinu a pak nezbývá, než pro nákup dalšího vozu jen nudně opakovat ty samé jízdy. Na konci hraní jsem rozprodal celou svoji garáž a měl jsem jen lehce přes milion kreditů, za něž si koupíte tak čtyři až pět dražších aut. Žádné kredity nedostanete ani za umístění či výhru, jen o něco více zkušenostních bodů. Ostatně v přehledu závodů hra dokonce ani neukazuje vaše umístění, což je další absurdita trojky! Následující blbostí tvůrci zase okořenili jednoduchý tuning. Jednou si přikoupíte např. přeplňování motoru pro vyšší výkon, ale časem potřebujete snížit vozu jeho výkonový index (PIR – Performance Index Rating), protože nemáte na nákup dalšího vozu a chcete ten vlastněný přesunout zpět do slabší třídy, abyste s ním v ní mohli závodit.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem vůz zase chtěl povýšit, ale dříve již jednou zakoupená vylepšení jsem si musel znovu dokupovat! Dobře, je to sice za drobné, ale i tak je to další blbost, která vám hospodaření s auty, už tak hodně těžké kvůli nedostatku odměn, ještě dále znepříjemňuje. I když tady vyhrajete vícekolový šampionát, nedostanete krom zkušeností vůbec nic. Přitom to jsou vrcholné turnaje celé kariéry. Dalším klišé jsou tratě, jež projíždíte v opačném gardu, což je věc, která mě irituje i u mnoha dalších her. Takových jízd je v kariéře sice minimum, ale je to v reálu naprostá zhůvěřilost, protože závodní okruhy jsou výhradně stavěny na jeden směr jízdy. Jen náznakové je poškození vozů, jež má ryze kosmetický ráz, vypadá dost podivně a na jízdní vlastnosti nemá ani minimální vliv. Nicméně na druhou stranu taková odlétnuvší kapota zase odhalí velmi pečlivě a detailně vymodelované motory, jaké jinde neuvidíte.

Zase opravy na dálku

Při svém vydání byl Project CARS 3, jak je dnes u stále dražších titulů nedobrým zvykem, plný menších chyb, které naštěstí již z větší části odstranily dvě záplaty. Než jsem je stáhl, tak mi zůstávaly titulky mého technika viset při závodě, i když dávno domluvil. Menu se často rozhodilo jen do prázdných dlaždic bez textu, v garáži či showroomu se nenačítala auta a při časovkách mi hra indikovala nezapočtení kola zcela bezdůvodně. Kolikrát se mi hra při přepnutí na plochu a zpět sekla, nicméně velmi zřídka jsem na podobné nedodělky narážel i po opravách. Na druhou stranu má Project CARS 3 plno skvělých věcí, které mne hodně bavily. Grafika aut je na PC výtečná, včetně skvělých a detailních kabin s volnou kamerou. Nejvíce potěšení jsem našel po dohrání kariéry v režimu vlastní jízdy. Projel jsem si své nejoblíbenější okruhy, navolil oblíbená auta a těšil se z rozmanitých ročních období a solidního přizpůsobení roční doby, denní doby a počasí.

Např. start při jarním rozbřesku s plynulou změnou denní doby 60x urychlené znamenal nádherné kulisy z noci přes červánky až po slunný den během dvou až tří kol, což jsem si velmi užíval! Hra samozřejmě nabízí celou řadu slavných automobilů závodní historie, přičemž se snaží alespoň trochu simulovat zpožděné reakce na akceleraci i zpomalování u zmíněného turbínového lotusu 59, který neměl spojku a akcelerace a brzdění se vykonávalo se zpožděním tří vteřin. Stará Monza (bohužel bez oválu) či dlouhý Hockenheimring (už s esíčky po smrti Marka Donohue), tam se parádně jezdilo! A startovní rošt s obřím polem 32 vozů vám také málokterý konkurent nabídne, byť je velká škoda, že s tímto počtem kariéra dost šetří. Myslím, že stačilo málo a z Project CARS 3 mohla být klidně nejlepší arkáda posledních let, ale to se nestalo. Stačilo, aby se hra věnovala závodění a ne plnění roztodivných úkolů, pro které vám hází klacky pod nohy a kdy je úplně šumák, kolikátí v pořadí skončíte.

Pouťový Project CARS 3

Na můj vkus je místo toho trojka plná těch nejprofláklejších klišé v závodních hrách (můžete mi prosím říct, kdo furt do nich cpe ty balony, houpačky a neférové penalizace?) a nadto není dobře vyladěná ani po stránce motivace a déletrvající zábavy. Naposledy jsem se opravdu skvěle bavil u závodní hry v uzavřených lokacích a bez otevřeného světa u Gran Turisma 6, jehož špičkově poskládaná a délkou plně dostačující kratší kariéra je zcela jiné a vyšší úrovně než to samé u Project CARS 3. S odstupem času a po dvou dlouhých zahráních bych trojce dal klidně ještě o stupeň nižší známku 5/10 než v létě u PS4 verze, protože s každými dalšími hodinami ve hře mě trojka spíše více iritovala, než že bych si ji více užíval. A je to velká škoda, že se tvůrci ze Slightly Mad Studios, v nichž pracuje kolem dvou desítek Čechů, takto v poslední době devalvovali. Však až na Games.cz (8/10) tuzemská média trojku hodnotí hodně špatně od 4/10 Hrej a 5/10 Vortex, přes 6/10 (Doupě/Zing a další) až po 7/10 (Alza/Indian).

Snad kromě příjemně ovladatelného jízdního modelu a přizpůsobení podmínek na trati totiž Project CARS 3 ani nemá žádné velké eso v rukávu proti svým konkurentům. The Crew má obrovský a svobodný svět, dvojka dokonce přes tři živly, obě větve Forza výrazně širší garáž, mocné editory vzhledu, špičkové online funkce či opět rozlehlý svět. Gran Turismo zase daleko rozmanitější kariéru a mnohem lepší grafiku, no a poslední Need for Speed třeba pokročilejší tuning a policii. Jen vedle GRIDu je trojka dost silná. Project CARS 3 sice není vyložený propadák, na to má stále alespoň trochu té kvalitní DNA svých dvou předchůdců, ale ve své sérii je až třetí vzadu a zařazuje se vedle Test Drive: Ferrari Racing Legends mezi ty horší závodní tituly studia Slightly Mad.