Recenze Fuser – dýdžejem i bez nádobíčka

Zhruba od roku 2005 patřila následující dekáda hudebním a rytmickým hrám, které vycházely jak na běžícím pásu a byly velmi oblíbené. Vzpomenu např. kdysi slavné značky Audiosurf, Band Hero, Dance Central, DJ Hero, Guitar Hero, Just Dance, Rock Band, Rocksmith nebo SingStar. Vidíte, kolik jich bylo? A to jsou jen ty největší, když hudebních titulů bylo ještě daleko více. Mezi největší vývojáře hudebních her v té době patřilo americké studio Harmonix z Bostonu ve státě Massachusetts. Firma byla založena v roce 1996 a přes područí mediálních gigantů Viacom a MTV nyní stále existuje jako již zcela nezávislý výrobce. Její doménou vždy byly a nadále jsou rytmické a hudební tituly, však značky Guitar Hero, Rock Band a Dance Central jsou právě jejich série, stejně jako novinka Fuser.

Jenže po vydání čtvrtého Rock Bandu v roce 2014 se trh již hudebními hrami se speciálními periferiemi nasytil a o další podobné tituly již nebyl zdaleka takový zájem, jako o deset let dříve. A nic na tom nezměnila ani doposud poslední z celkových třinácti(!) her Rock Band pro virtuální realitu z roku 2017. To už byla jen křeč vrátit hudebním hrám od Harmonixu bývalou slávu a lesk. Hráči již měli doma ve skříních plno plastových bazmeků na hraní a žánr hudebních titulů již vlastně neměl moc co nového nabídnout. Harmonix se po zhroucení trhu hudebních her začal věnovat hlavně mobilním titulům, menším a levnějším hrám a specialitám pro virtuální realitu. Novinka v podobě rytmické mixážní hry Fuser je tak za poslední léta jeho největším a multiplatformovým titulem, k němuž již žádné speciální periferie nepotřebujete.

Vyloučení jednoúčelových periferií je totiž dnes jediná cesta, jak hráče znovu zaujmout. Fuser vlastně důkladně rozvádí látku, kterou Harmonix použil u svého menšího a staršího titulu Amplitude (PS3/4 2016) a mobilní hříčky DropMix (Android/iOS 2017). Osvědčený koncept je následující: opatřete si pořádně dlouhý seznam licencovaných skladeb napříč hudebními žánry, vytvořte chytrý algoritmus, který dokáže harmonicky míchat různé stopy skladeb do sebe, a ovládejte to skrze kvarteto gramofonků. Na rozdíl od starého DJ Hero, v němž jste přímo na gramofonové periferii ručně přidávali do hudby různé efekty, Fuser fachá úplně jinak. Jeho gramofonky fungují jako jednotlivé stopy ve skladbě: bicí, kytary, syntetizátory a hlasové linky. Každá nabízená písnička je rozdělena právě do těchto čtyř stop.

Fuser jako mixér stylů

Fíglem je, že si můžete k bicímu základu z jedné písně přidat kytary či basovou linku z jiné, okořenit to klávesami z další skladby a navrch poslat zpěváka z úplně jiné písničky. Občas z toho vyleze trochu kakofonický mišmaš, ale když si zažijete správný rytmus, zapamatujete si obsah stop, které chcete použít, a vše s citem namixujete, výsledek je naprosto podivuhodný. Já např. svůj set rozjel nejdříve bicími z „Take On Me” od A-ha, jemně přidal jejich klávesky a za občasného zpěvu Mortena Harketa to nechal několik taktů být. Podle mě to chtělo okořenit také něčím jemnějším, tak jsem rytmus začal pomalu měnit za „For an Angel” od Paula van Dyka, abych ke konci přitvrdil a změnil bicí s kytarami na The Clash a syrové „Rock the Casbah”. Výsledek byl, věřte, nebo ne, velmi podmanivý!

Fuser má v nabídce velmi solidní setlist 108 licencovaných skladeb např. od 50 Centa, Ace of Base, Amy Winehouse, Armina van Buurena, Basement Jaxx, Coldplay, Dolly Parton, Fatboye Slima, Imagine Dragons, Lady Gaga, Maroon 5, ale také od Megadeth, Pixies, Seana Paula, Shanii Twain nebo The Killers. Dalších 25 písní se nabízí jako placené přídavky (1,99 EUR za kus), případně je již máte obsaženy v dražší VIP edici, a postupně vyjde třetí várka 24 skladeb opět jako placené balíčky. Kompletní přehled všech písniček ve hře najdete zde. Fuser tak pokrývá 7 hudebních žánrů od Country přes Dance, Hip Hop, Latinu, Pop, Rock až po Rhytm & Blues. Ve hře najdete 5 herních režimů.

Kariéra trochu klame, protože to je spíše pozvolný a velmi obsáhlý tutoriál, jenž vám postupně vysvětluje všechny zákonitosti a možnosti mixování během stále větších koncertů na šesti festivalech taneční hudby. Vždy vám radí jeden z producentů a sází před vás stále náročnější úkoly, jež mají sice omezený, ale stále dost benevolentní čas na jejich splnění. Zdaleka nejlepší režim je obyčejný Freestyle, kdy si vyberete stage a světelné efekty, načež je pódium jen vaše a můžete si mixovat co chcete a jak chcete. Stejně tak lze koncertovat online ve dvojici a skladby míchat společně, případně bojovat o nejlepší skóre a spokojenost publika proti sobě. Tvůrci také pravidelně dodávají různé online úkoly, které plníte v souboji o nejvyšší skóre proti ostatním světovým hráčům.

Z gauče nic nenamícháte

Je ale velká škoda, že si nijak nezahrajete spolu před jednou televizí či monitorem, protože lokální multiplayer tu trestuhodně chybí. Sice si můžete své výtvory z Freestyle uložit a nasdílet na sociálních sítích, ale já bych daleko více ocenil, kdyby byl možný export ve formátu mp3 a poslech i mimo samotnou hru! Jenže to bohužel není možné z důvodu ochrany autorských práv. Vaše originální výtvory tak nikde jinde neposlechnete než jen přímo ve hře. Navíc jsou kvůli datové velikosti skladby na sdílení jen velmi krátké. Fuser samozřejmě není hra, v níž byste utopili desítky hodin. I když v kariéře splníte každý ze šesti festivalů na plný počet pěti hvězdiček, stejně jí dokončíte do deseti hodin. A podobný čas strávíte i v těch dalších režimech.

Jenže mixování se hrozně hezky tvoří i poslouchá (chce to samozřejmě kvalitní velká sluchátka nebo dobré repráky pěkně nahlas), až se přistihnete, že si nevědomky sami do rytmu tancujete. Jak má Fuser jednoduché až triviální mechaniky a ovládání, později v kariéře zjistíte, že ukrývá celou řádku možností, jak si mixování skladeb ještě více okořenit. Základem je to vybírání jedné ze čtyř stop skladby (obvykle je modrá bicí linka, zelená kytary, žlutá klávesy/basa a červená vokály) pouhým klikáním na jejich ikonky v písničce ze seznamu nahoře. Tím si je rozhodíte na své barevné gramofonky dole. V kariéře máte většinu skladeb pevně stanovenu, nicméně pár si jich můžete do svého setlistu přidat, načež ve Freestylu si všechny oblíbené písně na mixáž navolíte již plně podle svého.

Měnit lze dokonce i tempo, jednotlivé stopy mazat či jen pozastavovat a dokonce si můžete klidně i tu stejnou stopu násobit, takže rázem slyšíte např. dvojitou kytaru či klávesy. Mixování je nejen jednoduché na ovládání (na PC jen rychlé klikání myší), ale nadto i tuze zábavné. Na joypadech konzolí je prý ovládání později již méně intuitivní a docela ekvilibristické, nicméně na PC jsem s kombinací myši a kláves neměl žádných potíží. Fuser je tak opravdu velmi povedená hudební a k tomu i rytmická hra (nejvíce bodů za změnu stopy totiž získáte právě, když to klikáte pěkně do rytmu podle stupnice nad gramofonky). Fuser vás minimálně na několik hodin určitě zaujme, i když taneční a duc duc hudbě zrovna jako já vůbec neholdujete.

I když si namixujete Megadeth s Coldplay, tak vám stejně z repráků vyleze taneční disko mix než očekávaná kombinace metalu a popu. Z mého pohledu je škoda zejména chybějícího domácího multiplayeru a exportu uživatelských skladeb. A když se vám ta stovka písní ohraje, tak pak za nové musíte krvavě platit, protože institut placených DLC nemohli tvůrci nechat ležet ladem, neb licence na většinu skladeb jistě nebyly za hubičku. Studio Harmonix ale se svým novým titulem Fuser znovu dokazuje, že nepatří do starého železa. Autoři kdysi slavných značek Guitar Hero a Rock Band stále umí připravit výtečnou hudební hru, k níž již nic dalšího nepotřebujete a jež zabaví i totální hudební anti talenty (vlastní zkušenost).

Hodnocení GamesBlogu: 8/10