Když americký distributor EA vydal v roce 1994 svou zbrusu novou závodní hru se supersporty s extrémně dlouhým jménem Road & Track Presents: The Need for Speed, bál se, že by samotná hra nezaujala, a tak se raději spojil se zavedeným a známým americkým automobilovým magazínem Road & Track. Toto spojení vydrželo ale jen do druhého dílu, pak už u Need for Speed III ani nebylo potřeba, protože se řada již dokonale etablovala.
V EA se zkrátka obávali, že takto postavená hra osloví jen minoritní pánskou skupinu fanoušků silných sportovních vozidel a tak první Need for Speed během tří let raději aktivně naportovali na všechny možné platformy té doby: start byl na konzoli 3DO, v roce 1995 následovalo PC (MS-DOS), o rok později PlayStation, znovu PC už s Windows a nakonec ještě Sega Saturn. EA se ozvali dokonce i z Atari, že by měli zájem o vydání na své konzoli Atari Jaguar, čemuž se v EA nebránili, ale nakonec to kvůli velmi špatným prodejním výsledkům Jaguaru odpískali.
Obal PlayStation NTSC verze hry
Need for Speed vznikla z nápadu několika vývojářů z pobočky EA v Seattlu (dřívější Distinctive Software, autoři původního Test Drive), kteří měli rádi sportovní vozy (několik z nich vlastnilo mustangy, challengery a corvetty) a chtěli s nimi vytvořit závodní hru. Samozřejmě, viděno dnešní optikou je Need for Speed primitivní arkáda v níž se auta vznášejí a AI jezdci nepředvídatelně šněrují silnici, ale v té době to měl být snadno hratelný titul s velkým důrazem na realitu. Proto EA oslovila magazín Road & Track, který v USA běžně testoval drahá sportovní auta, aby jim s tím pomohli.
Redaktoři pak do hry vybrali vozy, s nimiž měli zkušenosti, na digitální magnetofony nahrávali jejich zvuky motorů i zvuky řazení, pořídili fotografie a celkem čtvrthodinu videí všech aut ve hře a nasnímali také palubní desky, které jsou při kameře z interiéru pouhé zdigitalizované fotografie jako v obou předešlých dílech. I proto měl první Need for Speed jen 8 vozů, protože to musela být testovaná auta z magazínu. Jenže idea se velmi uchytila, záhy se prodeje přehouply přes půl milionu a následující historii celé ságy s dosavadními 24 díly (a další je na cestě) již znáte.
Nahrávací obrazovka tratě Hometown
První dva díly (dvojka vyšla v roce 1997 už jen na PC a PlayStation) byly ještě takové oťukávačky a spíše velmi jednoduché a obsahově dost střídmé hry. Velká revoluce přišla až s třetí Need for Speed III: Hot Pursuit, která vlastně dodnes stanovila a definovala pevné základy celé série Need for Speed: zběsilou a rychlou jízdu, honičky s policií, hraní za policii, balík minimálně 8 vozů na startu a podrobný tuning vozů.
Toto všechno jsou skoro všechno velké premiéry trojky (byť policie v omezené míře byla i dříve), které se celou řadou jak pevná nit táhnou až do současnosti. Tentokrát to ale byly naprosto přelomové funkce, když trojka v roce 1998 vyšla napřed na PlayStation a poté na PC. Já osobně jsem na trojce vyrostl, byla to jedna z mých prvních her na PlayStation (později jsem si koupil i PC verzi) a dodnes tento díl považuji za jeden z nejlepších v celé řadě a nejlepší konzolový. A jistě nebudu sám.
Dva ikonické mostky na podzimní trati Hometown
Jednu z nových 9 tratí (jednička měla jen 3 tratě, na PC 6, dvojka pak 7) jménem „Hometown”, inspirovanou svěžím podzimním americkým venkovem, jsem si hrozně zamiloval. Je to ta s tím průjezdem krytými dřevěnými mostky záhy po startu a s různobarevným listovým na silnici. Ještě dnes si těch 5,7 km na okruh sem tam střihnu pro vzpomínku a vždy se musím obdivovat velmi detailní a výrazně barevné grafice na PlayStation, která mi přišla daleko krásnější, než spíše šedá a realističtější paleta grafiky na PC, jež samozřejmě poskytovalo daleko vyšší rozlišení a hardwarovou 3D podporu. Myslím, že žádná jiná z ostatních osmi tratí už nebyla tak hezká a atmosférická. Všechny okruhy se také znovu objevily v drobně upravené podobě v následném díle Need for Speed: High Stakes, jenž vyšel v roce 1999.
Velká variabilita na dnešní dobu menšího počtu lokací byla zaručena mnoha variantami, protože jste si mohli navolit jízdu ve dne i v noci, k tomu za sluníčka, deště a bouřky, tratě si projet nazpátek či ještě zrcadlově obrácené. A všechny okruhy byly krásně animované. Např. v Hometownu minete letící dvouplošník, vedle cesty padá vodopád a teče prudká říčka apod. Každá lokace je také plná různých odkazů a easter eggů na další hry z Need for Speed univerza. V Hometownu u silnice hned po startu uzříte bilboard „Autumn Valley Speedway”, což je trať z prvního Need for Speed. Městečko Oakville zhruba v polovině okruhu je poctou stejnojmenné vísce v Kanadě, z níž pochází část vývojářů, a odbočka na „Crystal Lake” opět směřuje k části lokace z prvního Need for Speed.
Trať Atlantica u pobřeží oceánu
Od svého vydání se z trojky stala doslova ikonická hra své řady. Dodnes prodala více než 2 miliony kopií a z její slávy později žil ještě její následovník Need for Speed: Hot Pursuit 2 z roku 2002 a Need for Speed: Hot Pursuit vydaný před 9 lety. Když se dneska řekne „Hot Pursuit”, tak si asi každý vybaví nejlepší éru Need for Speed, která již asi nebude nikdy překonána. Oproti svým dvěma předchůdcům byla trojka výrazně bohatší hrou, ale také titulem, který se poprvé začal odklánět od toho reálného pojetí závodů, protože s nějakým nahráváním autentických zvuků, nedejbože důrazem na reálné výkony aut, už si od té doby v EA nikdy hlavu nelámali.
Hra nabízela až 5 herních režimů: Practice (ten na PC chyběl), Single Race, Knockout (klasická eliminačka, kdy poslední v kole končí až do jediného vozu na trati), déletrvající Tournament (seriál osmi závodů na body), ale králem byl Hot Pursuit, tedy v rámci série premiérová možnost řídit policejní vozy s funkčními majáčky a nahánět po trati ostatní automobily. Oproti osmičce vozů ze dvojky se do třetice garáž trochu nafoukla. I díky tomu oproštění od důrazu na výkony vozů podle testů Road & Track trojka obsahovala pro obě platformy dohromady 24 licencovaných sportovních vozů (každá platforma měla 12 + 3 policejní) a k tomu dalších 13 také skutečných pro okolní provoz a AI policii.
Rozdělená obrazovka v Hometownu
Prvně vydaná PlayStation verze sice z paměťových důvodů již nedostala interiérovou kameru (přitom oba dřívější díly ji mají), ale oproti PC verzi místo toho nabídla 2 jízdní režimy: arkádový a simulační. Zatímco na obou platformách jste si mohli zajezdit ve dvojici na rozdělené obrazovce, počítače dostaly navíc online multiplayer přes LAN, modem a sériový kabel, což bylo v rámci série Need for Speed zcela poprvé. A PlayStation zase kontrovala přesným analogovým ovládáním, taktéž podporou volantů (!) a dalšími 5 skrytými tratěmi, byť již jednoduššími a kratšími, než bylo těch 9 hlavních.
Když si dnes Need for Speed III: Hot Pursuit zahrajete, budete se muset vypořádat s horší grafikou hlavně na PlayStation, což se dá v pohodě přežít, protože hra i v kostičkách má krásný, pastelově barevný a příjemný vzhled, ale hlavně s vysokou obtížností pozdějších závodů turnaje, protože umělí jezdci jezdí naprostý kalup, zatáčky řežou nereálnými rychlostmi, vozovku podivně křižují a prakticky nebourají.
Průjezd tratí Hometown na PlayStation
A ten samý závod na PC
PlayStation verze je v obtížnosti kupodivu ještě daleko nekompromisnější než lehčí PC varianta. Tady pomůže jen precizní znalost každičkého kousku tratí a odhalení jejich zkratek, které vám do prvního místa v závodech citelně pomohou.
Počítačová trojka naprosto v pohodě funguje i na dnešních počítačích, stačí si jen stáhnout fanouškovský Need For Speed III Modern Patch a on už se o všechno postará, včetně podpory dnešních vysokých rozlišení. Podrobný český návod s odkazy na všechny potřebné soubory ZDE.
PC verze s aplikovaným patchem na Windows 8:
Na PC jste si tenkrát mohli zapnout podporu hardwarové grafické karty 3Dfx (režimy Glide nebo Direct3D) a všechny verze měly kódovaný digitální zvuk s Dolby Surround, na PC ještě s podporou ambientního nazvučení Creative Environmental Audio. Pamatujete? Byla to doba nastupujících procesorů Intel Pentium s frekvencí mezi 60 a 300 MHz. Nejvyšší hrou podporované rozlišení bylo jen 1152 x 864 bodů. To už snad ani není pravda.
Need for Speed III: Hot Pursuit v dobových recenzích po právu atakoval devítkové či devadesátkové hodnocení (na Metacritic má výtečných 88 %). A dodnes je to jeden z nejlepších dílů Need for Speed v celé jeho dlouhé historii od roku 1994 až po dnešek. A to je letos vlastně kulatých 25 let od vydání prvního dílu Road & Track Presents: The Need for Speed, takže tyto kulatiny chtějí v EA oslavit také kulatým 25. dílem, jenž zatím nemá finální název a vyjde v průběhu letošního podzimu.
Nejnovější komentáře: